O jarních prázdninách dávám dítě do školky – prý jsem nezodpovědná a líná

Moje první dítě se stalo obětí spádové turistiky, u druhého musím tenhle podvod udělat já. Podvádět se nemá, to jsme se učili už v mateřské školce. Ale když jednou někdo podvede vás, dost možná vám nezbude, než to na oplátku za čas udělat u někoho jiného. Školy, školky, jarní prázdniny, děti

O jarních prázdninách dávám dítě do školky – prý jsem nezodpovědná a líná. Tohle je už takový klasický školkový folklor. Ale za nezodpovědnost jiných rodičů já přece nemůžu.

„Tak si mám prý nechat malou doma, když má starší kluk prázdniny,“ sdělila mi jen tak mezi řečí kamarádka, co má aktuálně starší ratolest v první třídě a mladší ve školce. A já si vzpomněla, že úplně přesně to samé se dělo i před deseti lety.

Starší dítě sice doma mám, ale…

Když totiž syn nastoupil do první třídy, stalo se mi totéž. Tříleťačka byla ve školce prvním rokem, ale O chodila jen občas. Zaprvé se jí ve školce líbilo, a za druhé jsem už skoro od jejího narození pracovala, takže to jinak nešlo.

Ale přiznám se, že původně jsem ji nechávat ve školce přes jarní prázdniny nechtěla. Taky jsem si říkala, že mám přece doma starší dítě, tak to zvládnu. A práci můžu dělat po večerech. Dělám to už takovou dobu, tak to ještě nějak zvládnu.

O jarních prázdninách dávám dítě do školky 

Foto: Pixabay

Jenže čím déle jsem chodila okolo nástěnky, tím víc se moje rozhodnutí nahlodávalo. Na jarní týden měla být otevřená polovina tříd, tzn. dvě, 46 dětí celkem (nebo tak nějak, už si to přesně nepamatuju). A ještě dva týdny před uzávěrkou termínu byla sotva naplněná jedna. Týden před uzávěrkou přibylo do druhé třídy pár dětí, ale pořád byly dvě třídy volné.

A tak jsem (dva dny před uzávěrkou) dceru zapsala. Místo bylo, tak co. Slíbila jsem synovi, že si ten týden pěkně užijeme (aby měl pocit, že zase bude mít chvíli maminku jen pro sebe) a zároveň jsem se těšila, jak pěkně stihnu práci (stačí si ráno přivstat, pak k tomu sednout pár minut dopoledne… znáte to). Ale to by nesměl ve školce vyvstat problém.

Mohlo by vás zajímat: Pravidla pro vdovský důchod se od nového roku zmírnila, mnoha lidem se vyplatí požádat znovu.

Dceru nevezmeme, jste přece doma

Ano, tohle mi oznámila učitelka v den, kdy se přihlášky uzavíraly. Řekla mi to jen tak, mezi řečí.
„Proč ne, když je zapsaných dětí málo?“ zeptala jsem se.
„Není málo,“ zděsila se učitelka. „Ještě tři místa nám chybí.“
„Předevčírem bylo míst až až,“ nedala jsem se.
„No, když oni někteří rodiče doteď nevěděli…“
„Ale já věděla. Mám nasmlouvaný projekt, jsem OSVČ, s tímhle místem jsem počítala a podle toho si nabrala práci.“ (Což byla mimochodem taky pravda.)
„Ale jste doma.“
„Jak říkám – nejsem doma, jsem OSVČ a to místo chci. Nemůžu za to, že někteří nechávají všechno na poslední chvíli.“
„Tak já to s paní ředitelkou proberu,“ povzdechla si paní učitelka.

No, nebudu vás zdržovat – nakonec jsem to místo dostala. Týden byl fajn (a já práci stihla taky docela v pohodě, byť stejně z větší části po večerech).
Stejně tohle zavírání školek přes jarní prázdniny nechápu. Ne všechny učitelky jsou přece v důchodovém věku, ne? Nebo hlídají třeba dcerám? A kdo pohlídá mě, když jedna babička je daleko a na druhou (kvůli alkoholu) není spoleh?
Ale i kdyby – pár učitelek hlídá děti a spousta dalších rodičů o tu možnost přijde.
Nebo školky tak šetří? Dejte vědět, kdo o tom víte víc.

 

Zdroj: Autorova úvaha

Náhledové foto: Pixabay

Mohla by vás zajímat tato témata

Opravdu ráda cestuji - většinou s kompasem v ruce, ale občas i prstem po mapě. A o všechny zajímavosti, které na cestách potkám, se s vámi ráda podělím.