Moje první dítě se stalo obětí spádové turistiky, u druhého musím tenhle podvod udělat já

Moje první dítě se stalo obětí spádové turistiky, u druhého musím tenhle podvod udělat já. Podvádět se nemá, to jsme se učili už v mateřské školce. Ale když jednou někdo podvede vás, dost možná vám nezbude, než to na oplátku za čas udělat u někoho jiného.

A je to tu, je to zase aktuální – zápisy do škol a školek. Nás se týká ta první varianta. Před třemi lety jsem to řešila s prvním synem – a neúspěšně. Do žádné ze škol v okolí se nedostal, nakonec jezdíme půl hodiny autobusem (a ve velkém městě, prosím pěkně). Mám to úplně na druhou stranu, než je moje práce, takže nic moc. Naštěstí čtvrťák už začíná být poměrně samostatný. Jenže příští rok budu mít prvňáka.

Sourozenec žádné body navíc nemá

To, že se můj první syn nedostal na školy v okolí, má jasný důvod – spádovou turistiku. Znáte to, rodiče přihlašují děti na fiktivní adresy, aby podle bydliště spadali do té školy, do které chtějí. Občas se tomu fakt nedivím, úroveň některých základek je fakt tristní.

Já si myslela, že my budeme v pohodě – no, a nebyli jsme, i když v domě bydlíme už přes šest let. Rozhodovalo losování, a my měli smůlu. Dvakrát. Ach jo. No, ale naivně jsem si myslela, že u druhého syna bude situace jiná. Když už má na škole sourozence, neměl by být problém se tam dostat, ne?

Ale raději jsem si to v září ověřovala v ředitelně. A prý mám smůlu. Není to totiž podle bydliště spádová škola, a sourozenec navíc žádné body nedává. Ta představa, že budu muset děti vozit do dvou škol a čtvrťák, který by mi občas mohl s prvňákem vypomoci, by pro něj musel ještě někam jezdit, se mi tedy nelíbila.

Foto: Pixabay

No, tak jsme od září taky spádoví turisté

Můj budoucí prvňák papírově bydlí u jedněch známých, mou situaci pochopili a i když jsem jim za přepsání trvalého bydliště nabízela i peníze, nic nechtěli. Prý pomůžou, jak můžou – a tohle je maličkost. A co mám zjištěno, tak když dítě bydlí na adrese déle než tři měsíce, tak se nic nezjišťuje.

Mohlo by vás zajímat: Pohřbená zaživa: Příběh Alice Blundenové, ženy, kterou omylem pohřbili zaživa hned dvakrát.

Jsem ale malinko paranoidní, tak jsem minulý měsíc ke známým přehlásila i čtvrťáka (to už si vzali alespoň bonboniéru), to kdyby to náhodou někomu přišlo divné. A budu doufat, že mi zase nějaké losování neudělá v plánech guláš.

Nejsem z tohoto nadšená, ale co mám dělat jiného? Manžel jezdí s kamionem, ten mi s tímhle nepomůže, babičky obě pracují a pustit malé dítě samotné do velkoměstského provozu si netroufnu. Tak musím podvádět. Jinou cestu totiž nevidím – takhle mám totiž alespoň šanci.

Náhledové foto: Pixabay