Plastová hostina v Severním moři: Když velrybám v žaludku místo ryb leží kusy aut

Plastová hostina v Severním moři: Když velrybám v žaludku místo ryb leží kusy aut. Představte si, že si dáte v restauraci k večeři poctivý steak, jenže místo masa vám kuchař na talíř nasype hrst plastových matek, kusy nárazníku a kus rybářské sítě. Šílená představa? Pro lidské bytosti nepochybně, ale pro největší ozubené tvory naší planety je to krutá každodenní realita. Když v roce 2016 moře vyplavilo na pláž u německého městečka Tönning na severním pobřeží třináct mladých samců vorvaňů obrovských, vědci i veřejnost zůstali v němém úžasu. Tyto velryby byly ve věku mezi deseti až padesáti lety a podle všeho v naprosto skvělé fyzické kondici. Jenže pohled do jejich útrob odhalil děsivé svědectví o tom, jak moc jsme jako lidstvo zkonili péči o světové oceány.

Žaludek plný autodílů a patnáctimetrové sítě

Vorvani se za normálních okolností potápějí do kilometrových hloubek, kde loví hlavně obří olihně, hlubinné ryby, krevety nebo kraby. Jenže tito němečtí smolaři si hlubiny oceánu zřejmě spletli s nelegální skládkou. Biologové v jejich trávicím traktu našli hromady lidského smetí. Mezi zbytky potravy ležely masivní plastové součástky z automobilů, úlomky kbelíků a jako třešnička na tomto tragickém dortu také patnáct metrů dlouhá, těžká rybářská síť, kterou neopatrní rybáři odhodili z lodi do vln.

Samotnou smrt kytovců sice bezprostředně zavinil pobyt v příliš mělké vodě Severního moře – když totiž takto gigantické zvíře nenadnáší hluboký oceán, jeho vlastní monstrózní váha mu na souši během chvíle doslova rozdrtí vnitřní orgány – ale plný žaludek plastů je jasným důkazem, že tito tvorové žili v permanentním pekle.

Tip: Řidičák v sedmnácti? Nesmysl, je to pouhé rozmazlování potomků.

Iluze nasycení aneb Smrt hladem s plným břichem

Německý ministr životního prostředí tehdy trefně poznamenal, že tenhle případ je smutným výsledkem naší totální orientace na jednorázové plasty. Umělá hmota se v žaludku velryby chová jako naprosto tichý a zákeřný vrah. Plastový odpad se totiž v těle kytovců nedokáže rozložit, ani neprojde dál do střev, takže v žaludku vytvoří obří, rotující hroudu.

Foto: Pixabay

Zvíře kvůli tomu sice netrpí okamžitým udušením, ale mechanicky plný žaludek dává jeho mozku falešný signál, že je naprosto syté a přejedené. Velryba pak ztrácí přirozený lovecký pud, přestane vyhledávat skutečnou potravu a s břichem nacpaným plasty nakonec paradoxně pomalu a bolestivě umírá hlady uprostřed oceánu plného ryb.

Albatrosi krmí svá mláďata plasty k smrti

Tenhle ekologický průšvih se bohužel netýká jen kytovců. Podobné drsné obrázky dnes v klidu najdete na internetu z různých koutů světa, kde plasty likvidují celé ptačí kolonie. Nejznámější obětí jsou mláďata albatrosů na odlehlých tichomořských ostrovech.

Rodiče albatrosů křižují hladinu oceánu a sbírají všechno, co se barevně třpytí, v naivní víře, že pro své potomky ulovili lahodnou rybku nebo oliheň. V hnízdě pak do hladových krků svých ratolestí s láskou pumpují plastová víčka od pet lahví, zapalovače a kousky polystyrenu. Malí ptáčata pak hynou v hnízdech s bříšky plnými barevného plastového šrotu, protože jim v těle nezbude ani milimetr místa na skutečné proteiny. Bohužel.

FAQ – Nejčastější otázky týkající se plastového odpadu a úhynu velryb

Proč jsou plasty pro velryby nebezpečné?
Velryby mohou plast zaměnit za potravu. Zaplněný žaludek pak vyvolává falešný pocit sytosti, což může vést k podvýživě nebo smrti.

Jaký odpad se našel v žaludcích uhynulých vorvaňů?
Vědci objevili například části rybářských sítí, plastové součástky, úlomky kbelíků a další umělohmotný odpad.

Týká se problém plastů jen velryb?
Ne. Plastový odpad ohrožuje také mořské želvy, ptáky, ryby i další živočichy, kteří ho omylem pozřou nebo se do něj zamotají.

Zdroj: https://www.nationalgeographic.com/animals/article/160331-car-parts-plastics-dead-whales-germany-animals

Náhledové foto: Pixabay