Žampach není jen zřícenina hradu. Najdete tu arboretum i mrazivou připomínku středověké spravedlnosti

Ještě že ty zříceniny hradů v naší republice máme. Alespoň je kam chodit na výlety. Máte-li hlouběji do kapsy, což v dnešní době není zase taková výjimka, tak za návštěvu nějaké té hradní ruiny zaplatíte často jen peníze za benzin nebo jízdenku v autobuse či vlaku. Mnoho zřícenin je volně přístupných. K nim patří i hrad Žampach, který si jeho zakladatelé postavili v podhůří Orlických hor na stejnojmenném vrchu.

Obec Žampach je nevelká

V roce 2021 tu bylo jen 101 domů a v roce 2025 tu žilo 293 obyvatel. Nachází se asi šest kilometrů od města Letohrad a třináct kilometrů od Ústí nad Orlicí. Její historie se pojí s hradem Žampach, jenž byl založený už ve 13. století na obranu důležitých zemských a obchodních cest. Současná vesnice navázala na existenci bývalého podhradí zvaného Budy. Hradní zřícenina není jediná zajímavost, kterou v obci nebo blízko ní najdete. Kromě ní se Žampach může pyšnit arboretem, zámkem a pranýřem. Takže na její návštěvu si klidně můžete vyčlenit celý jeden den.

Přímo do Žampachu vlak nejezdí. Ale můžete se po železnici svézt do Letohradu a odtud jít pěšky asi šest kilometrů. To v případě, že nevlastníte auto. Automobilem je takový jednodenní výlet do Žampachu pochopitelně pohodlnější. A autobus sem také jezdí. Tolik k dopravě.

Arboretum Žampach

Než se vydáte ke zřícenině hradu Žampach, tak se zastavte v arboretu, které obklopuje zdejší zámek. Ten vyrostl na místě původní tvrze její raně barokní přestavbou dokončenou v roce 1672. Zámek sloužil jako letní rezidence jezuitů z Hradce Králové. A víte, odkud vzali stavební materiál? No samozřejmě ze zpustlého hradu Žampach. Další úprava zámku proběhla v 19. století, to dostal dnešní podobu. Zasloužil se o ni tehdejší majitel – František Lützow, jinak též znalec českých dějin a literatury.

Zámek je bohužel veřejnosti nepřístupný, protože slouží pod názvem Domov pod hradem Žampach osobám s mentálním postižením, jež mají i přidružené smyslové nebo tělesné postižení. Domov zároveň provozuje zmíněné arboretum v přilehlém parku. To se rozkládá na ploše čtyř hektarů a je rozdělené na tři části – dolní, horní a park v vnitřním zámeckém areálu. Najdete tu na 700 druhů kultivarů dřevin, a to i těch vzácných. Arboretum je volně přístupné po celý rok. Můžete si s sebou vzít i psa, ten ale musí být na vodítku.

V horní části arboreta je mimo jiné vyhlídka do okolí a pak tu jsou tři pískovcové bloky zvané Čertovy kameny, které byly nalezeny při rekonstrukci zdi v dolní části parku. V té se nachází malý zookoutek, v němž žijí ovce kamerunské a který je volně přístupný přístupný pro návštěvníky areálu zámku.

Cesta k hradu Žampach

Z horní části parku můžete po červeně značené trase pokračovat ke zřícenině hradu Žampach. Cesta vede okolo už zmíněných Čertových kamenů, pak vstupní branou ven z parku, přes lávku z roku 1886 a hurá na hrad. Vlastně ještě ne. Zastavte se u pranýře z roku 1693, který se nachází v blízkosti přístřešku Žampach pranýř za lávkou. Jedná se o čtvercový kamenný sloup, jenž sloužil pro trestání místních provinilců.

Pak je před vámi asi 983 metry dlouhá cesta s celkovým převýšení 94 metrů. Trasa na hrad je součástí dálkové turistické stezky Jiřího Gutha Jarkovského. Ta měří celkem 58 kilometrů a vede z jeho rodiště v Kostelci nad Orlicí do Ústí nad Orlicí.

Po ujití půl kilometru dojdete k rozcestníku Žampach – hrad odbočka. Zde musíte odbočit z cesty Guth Jarkovského k hradu, ale stále půjdete po červené trase. Před vámi je posledních 479 metrů cesty. Projdete okolo vyhlídky a posléze kolem veřejného ohniště, které můžete využít k opečení špekáčků. Ale protože je nejspíš s sebou mít nebudete, tak vám nezbyde nic jiného než dojít k hradu bez této zábavy. A kdoví, jestli tu není náhodou kvůli suchu zakázáno rozdělávat oheň ve volné přírodě.

Sídlo loupeživého rytíře i penězokazecké dílny

Hrad Žampach stojí na zalesněném stejnojmenném návrší už od 13. století. Postavit ho nechali páni ze Žampachu. Nějakou dobu byl i v majetku krále Jana Lucemburského, který ho pak dal do zástavy Jindřichovi z Lipé. Tím ale výčet jeho majitelů nekončí. Na konci 40. let 14. století ho vlastnil loupeživý rytíř Jan Pancíř ze Smojna. Loupení se mu ale nevyplatilo, protože král Karel IV. se na to jeho řádění po okolí nemohl dívat, hrad oblehl, dobyl a rytíře nechal popravit.

V první polovině 16. století byl hrad Žampach v zástavě pánů z Pernštejna. V tomto čase zde pro změnu s vědomím vrchnosti byla penězokazecká dílna, v níž žampašský kovář Jan vyráběl falešné mince. Ani on nedopadl se spolupachateli zrovna nejlépe. Všichni skončili na hranici, když se předtím na mučidlech ke zločinu přiznali.

Jako rezidence a obranný hrad Žampach přestal sloužit po roce 1648 a postupně se měnil v ruinu. Do dnešní doby se z něho mnoho nedochovalo – jen zbytky zdí hospodářských budov a obvodové hradby. Pro turisty jsou v jeho prostorách připraveny informační tabule a je tu i zábradlí, aby návštěvníci nespadli, kam nemají, protože terén je celkem kopcovitý. Protože je hrad pohlcen lesem, tak stromy brání výhledu do okolí. Milovníkům zřícenin to ale většinou nevadí, ti zpravidla ocení, když vidí aspoň kousek nějaké té prastaré zdi.

Zdroj: autorka, mapy.com, obeczampach.cz, https://www.uspza.cz/navstevni-rad

Náhledové foto: Hrad Žampach. Zp, CC BY-SA 2.5 <https://creativecommons.org/licenses/by-sa/2.5>, via Wikimedia Commons