Zřícenina hradu, naučná stezka a kuličková dráha. Skuhrov nad Bělou překvapí malé i velké

Podhůřím Orlických hor protéká řeka Bělá a v jejím údolí leží obec Skuhrov nad Bělou, která je považována za vstupní bránu do těchto hor. Do Rychnova nad Kněžnou je to vzdušnou čarou sotva sedm kilometrů a blízko se nachází i středisko zimních sportů – Deštné v Orlických horách. Jak už to tak bývá, tak historie Skuhrova je úzce spojena se zdejším stejnojmenným hradem, podle kterého má obec své jméno . Z hradu sice toho mnoho nezbylo, ale za rodinnou procházku stojí.

Po naučné stezce za kuličkovou dráhou

Necelé dva kilometry měří naučná stezka Vápenka Skuhrov, která ve Skuhrově nad Bělou začíná i končí, akorát start a cíl nejsou na stejném místě. Začít trasu můžete třeba nedaleko společenského centra. Po tři sta metrech budete míjet zdejší hřbitov s barokním kostelem svatého Jakuba Většího, jenž je zdejší dominantou. Vystavěný byl v letech 1715 až 1718. Jeho pozlacený oltář byl vytesán z jednoho kusu dřeva, a to z památné lípy, jež kdysi rostla pod místem, kde se oltář nachází.

Kousek od hřbitova je parkoviště pro automobily – informace pro případ, že by se vám nechtělo absolvovat celou naučnou stezku. Kromě něho tu najdete veřejné WC a kiosek s občerstvením. Nechybí ani nabíjecí stanice pro elektrokola a přístřešek, kde je možné si odpočinout. Možná vás tady zaujmou i dřevěné sochy – například rytíře, kata, Mutina Skuhrovského a další. Pro děti je u parkoviště připravena kuličková dráha. Takže než budete pokračovat v cestě, tak se děti mohou dobře pobavit.

Na hradě Skuhrov

Parkoviště leží prakticky pod zříceninou hradu Skuhrov, k němu je to sotva sto metrů. Mnoho se z něho nedochovalo. Jeho existenci připomíná zvlněný terén s hlubokými příkopy. Hrad posloužil jako stavební materiál při výstavbě kostela svatého Jakuba Většího.

O hradu Skuhrov se jak první zmiňuje Dalimilova kronika v roce 1280, kdy byl majetkem Mutiny Skuhrovského z rodu Drslaviců. Tento šlechtic se proslavil jako bojovník proti vojsku braniborského markraběte Oty V. Dlouhého, který byl přes svou matku Boženu Českou příbuzný s českým králem Přemyslem Otakarem II., jenž byl jeho strýcem. U tohoto šlechtice z Braniborska se na chvíli zastavme.

Když král v roce 1278 padl v bitvě na Moravském poli, požádala jeho vdova Kunhuta Uherská, aby se poručníkem nezletilého dědice trůnu Václava II. stal právě Ota V. Dlouhý. Ten jí vyhověl a se svým vojskem se vypravil do Čech. Poručnictví si vysvětlil po svém a řadu města a hradů jeho vojska obsadila. Z osiřelého českého království chtěl totiž získat co nejvíce peněz. Nastala zlá léta – anarchie, vyřizování vzájemných účtů, hladomory a epidemie. Ota V. dokonce Václava II. uvěznil.

TIP: Dvě neobvyklé atrakce na jednom místě. Čertova hráz a zahradní železnice v Pejškově u Tišnova

Ale vraťme zpátky na hrad Skuhrov. Během jeho existence se jeho majiteli páni z Častolovic, páni z Kunštátu a Poděbrad. Později jako odúmrť hrad připadl králi Ladislavovi Pohrobkovi, který ho věnoval Zdeňkovi Konopišťskému ze Šternberka. Tento šlechtic hrad postoupil Jiřímu z Poděbrad. Někdy v této době byl Skuhrov pobořen, protože když v roce 1495 Vilém z Pernštejna kupoval skuhrovské panství, o hradu není ani zmínka, pravděpodobně už tenkrát byl pustý.

Kousek od hradu je rozhledna Skuhrov. Bohužel není v nejlepším stavu, navíc okolí je zarostlé, takže ani ten výhled do něho za moc nestojí.

Památná lípa a vodojem Vápenka

Pokud budete chtít pokračovat po naučné stezce Vápenka Skuhrov, musíte se vrátit zpátky na parkoviště a vydat se směrem k dančí oboře. Po cestě opět narazíte na dřevěné sochy, přístřešek a informační tabule, které vás budou seznamovat s ptactvem a savci v okolí stezky. Můžete se také zastavit u Skuhrovské památné lípy a pokochat se pohledem do krajiny, který je odtud pěkný. Pak na vás čeká historický vodojem Vápenka z počátku 20. století. Ale to už jste prakticky na konci naučné stezky. Vyjdete v obci Skuhrov asi tři sta metrů od startu.

Zdroj: autorka, mapy.com, skuhrov.cz, naucne-stezky.cz

Náhledové foto: Hrad Skuhrov. Jik jik, CC BY-SA 4.0 <https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0>, via Wikimedia Commons