Chtěli je vymazat z historie. Čeští vědci dnes odkrývají příběhy obětí Gulagu

Jsou místa na světě, kam by se člověk nerad dostal. Patří k nim i pověstný sovětský Gulag. Většina z nás si při jeho vyslovení představí sibiřskou pustinu, nekonečné řady ostnatého drátu a utrpení statisíců politických vězňů. Desítky let byla tato místa zahalena tajemstvím. Díky neúnavné práci českých archeologů se podařilo prolomit mlčení historie a nahlédnout do temného zákoutí stalinského teroru.

Čeští archeologové zkoumají tábor Gulagu v Kazachstánu

Čeští badatelé ze Západočeské univerzity v Plzni se společně s odborníky ze spolku Gulag.cz v září 2026 pustili do vůbec prvního oficiálně autorizovaného a komplexního archeologického průzkumu na území bývalého Sovětského svazu, a to v Kazachstánu. Oficiální archeologické výzkumy táborů Gulagu totiž nejsou v současnosti v Rusku možné. Putinův režim se snaží vymazat historii Gulagu a sovětských represí z paměti i z veřejného prostoru a mnohé sovětské zločiny naopak obhajuje.

TIP: Pustiměř ukrývá pozůstatky dávné slávy

Kazachstán umožnil českému týmu spolupracovat s místními historiky a archeology včetně specialistů z Margulanova institutu archeologie. Výzkum vědců kombinuje průzkumy pomocí dronů, detekce kovů a vykopávky. S použitím všech těchto nástrojů je možné rekonstruovat například rozložení tábora. Odborníci ze Západočeské Univerzity vycházejí přitom ze zkušeností z výzkumů komunistických pracovních táborů v České republice – na Jáchymovsku.

Těrekty a tábor Stěplag

Jejich nynější nálezy pocházejí z vesnice Těrekty, poblíž města Žezkazgan ve středním Kazachstánu – z tábora Stěplag. Ten byl součástí rozsáhlého sovětského systému Gulagu. Mezi lety 1948 až 1956 jím prošlo více než 20 000 vězňů z Ukrajiny, pobaltských republik a dalších států včetně asi dvou desítek lidí z Československa.

V táboře u Těrekty se dochovaly stopy celého vězeňského komplexu. Výzkumný tým tu identifikoval samostatné areály pro muže a ženy, kasárna, ubytování pro stráže a administrativní centrum tábora. Archeologové našli i průmyslovou oblast, v níž vězňové vykonávali nucené práce. Objevili také zapomenutý hřbitov, kde jsou pochováni ti, kteří v zajetí zemřeli.

Pozůstatky ženského vězeňského komplexu odhalují zvláště přísná bezpečnostní opatření. Tábor obklopovaly po sobě jdoucí tři řady ostnatého drátu. Odtamtud se opravdu těžko utíkalo. Tým objevil i vystřelené nábojnice pod bývalými strážními věžemi, což ukazuje na to, že stráže používali střelbu jako součást represe.

Nejdůležitějším zdrojem informací se ale stal živý svědek

Je jím 78letý místní obyvatel Mizambaj Bralin, který se v roce 1959 přestěhoval do Těrektů. Pamatuje si ženský vězeňský tábor plný vězeňkyň z pobaltských republik, který tam stále fungoval navzdory oficiálnímu rozpuštění Steplagu o tři rok dříve. Bralin k tomu řekl, že ženy v táboře drželi jako zvířata.

Sovětské záznamy uvádějí rok 1956, kdy byl Stěplag oficiálně zrušený. Ale čeští archeologové objevili skleněné láhve datované do let 1959 až 1961, což ukazuje na to, že i v těchto letech tábor ještě nejspíš fungoval.

Odhalení příběhů z gulagů ukazuje, že historie se nedá natrvalo pohřbít pod zemí ani ideologickým mlčením. Česká věda tak na poli historické archeologie dokazuje svou špičkovou úroveň a zároveň plní hluboký morální dluh vůči všem obětem, jejichž jména nesmí upadnout v zapomnění.

Zdroj: autorka, gulag.cz,

Náhledové foto: Pixabay