Myslela jste si, že těhotenství končí porodem? Omyl! Dítě i jeho otec ve vás zanechají stopu na celý život

Myslela jste si, že těhotenství končí porodem? Omyl! Dítě i jeho otec ve vás zanechají stopu na celý život. Když držíte v náručí své novorozené miminko, říkáte si, že ten devítiměsíční maraton je konečně u konce. Bříško pomalu mizí, hormonální bouře se uklidňuje a tělo se postupně vrací do starých kolejí. Jenže biologické hodiny a moderní věda tvrdí něco úplně jiného. Vaše těhotenství totiž ve skutečnosti nikdy tak docela nekončí.

Vědci už před časem šokovali zjištěním, že v těle maminek zůstávají buňky jejich dětí ještě dlouhé desítky let po porodu. A protože každé dítě nese přesně polovinu genetické výbavy od svého tatínka, nosíte v sobě vlastně neustále i nenápadný otisk svého partnera.

Objev, který přepsal učebnice biologie

Všechno to začalo, když američtí vědci v Seattlu zkoumali mozkové tkáně zemřelých žen. U více než poloviny z nich objevil tým výzkumníků mužskou DNA! Nejstarší zkoumané babičce bylo přitom neuvěřitelných 94 let. Jak se tam mužské buňky dostaly? Žádná operace ani krevní transfúze za tím nestála. Odpověď byla mnohem prostší: těhotenství, které proběhlo před půl stoletím.

Odborně se tomuhle fascinujícímu jevu říká fetální mikrochimérismus. Už kolem šestého týdne těhotenství se totiž přes placentu do krevního oběhu matky začnou uvolňovat buňky plodu. Část z nich po porodu sice zanikne, ale pořádná hromada jich v těle zůstane. Usídlují se v kostní dřeni, v játrech, plících, ve štítné žláze nebo právě v mozku, kde dokážou vegetovat celý zbytek vašeho života.

TIP: Máte na chatě propan-butanovou lahev? Pokud ji skladujete jako většina, hrozí vám mastná pokuta.   

Foto: Pixabay

Zajímavost pro maminky po císaři: Způsob porodu hraje obrovskou roli. Lékařské výzkumy ukazují, že po císařském řezu má buňky svého dítěte v těle přes 58 % žen, zatímco po klasickém přirozeném porodu je to jen kolem 16 %. Chirurgický zásah do placenty zkrátka vyplaví do těla matky těchto buněk mnohem více.

Pomáhají nám, nebo spíš škodí?

Tady se vědci tak trochu přou a výzkum pořád běží na plné obrátky. Tyhle drobné dětské buňky v těle matky totiž mohou fungovat jako takoví malí superhrdinové, ale občas umí i pozlobit:

• Léčitelé tkání: Některé odborné studie ukazují, že dětské buňky umí v těle matky cestovat do míst, kde je nějaký zánět nebo raněná tkáň, a pomáhají ji aktivně regenerovat. Vaše dítě vás tak vlastně chrání i roky po svém narození!
• Aktivátory imunology: Na druhé straně se zkoumá, zda přítomnost „cizích“ buněk nemůže u náchylnějších žen spouštět některé autoimunitní nemoci.

Nebojte se ale, nejde o žádnou strašidelnou diagnózu. Ve většině případů v nás tyto buňky žijí v naprosté harmonii a zkrátka tam tak nějak lidsky a přirozeně spoluexistují.

Proč o tom maminkám v porodnici nikdo neříká?

Přestože o tomto jevu vědci vědí už od konce devatenáctého století a dnes ho detailně zkoumají i špičkové české univerzity, v běžné ordinaci gynekologa o něm neuslyšíte. V poporodních příručkách o něm není ani čárka, protože z lékařského hlediska nemění nic na tom, jak se máte po porodu zotavovat.

Porod je sice oficiálním a klinickým koncem vašeho těhotenství, ale vaše tělo si na něj uchová vzpomínku navždycky. Ať už je vašemu potomkovi měsíc, nebo padesát let, jeho část v sobě budete nosit do konce svých dnů.

Zdroj: Autorka, https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/, https://www.nature.com/, https://www.fhcrc.org/

Náhledové foto: Pixabay