Po stopách největšího sopečného výbuchu 20. století anebo do Údolí deseti tisíc kouřů

Za tímhle nevšedním výletem se musíte vypravit do aljašské divočiny. Jeho příběh začal 6.června 1912 a to zápiskem kapitána zaoceánského parníku Dora do lodního deníku – popisuje v něm oblak hustého dýmu, zvedající se nad poloostrovem…

Netušil, že jde jenom o zahřívací kolo. Když o dvě hodiny později dorazil do přístavu Kodiak (vzdáleného od místa pozorování asi 100 km) zasypal ho popel, doprovázený silným větrem a blesky. A zemětřesení, které přišlo o chvíli později, bylo tak silné, že ho zaznamenali i ve 1 300 km vzdálené Britské Kolumbii. Tento výbuch snížil v následujícím roce průměrnou teplotu na Zeměkouli o 1,8 °C.

Katmai, Novarupta a pacifický ohnivý kruh

Dlouho se mělo za to, že tento výbuch způsobila stará známá sopka Katmai. Badatelská expedice se však do místa pohromy vypravila až o několik let později. Svou domnělou pachatelku tu ale nenašli. Místo 600 metrů vysokého vrcholku sopky na ně čekal jen kráter. Zato se před nimi objevil docela nový geologický útvar – údolí hrající všemi barvami, z nějž ještě vycházely četné sloupy kouře. Právě proto dostalo jméno Údolí deseti tisíc kouřů.

Dnes už nedýmá, ale úchvatnými barvami a nevšedními krajinnými scenériemi fascinuje dodnes. A aby toho nebylo málo, pomohlo i populaci místních hnědých medvědů. Právě skrze něj začali tito velikáni pronikat k jezeru Nakmek a čerpali z hojnosti zde žijících lososů. Všichni návštěvníci se proto před těmito pány hor musí mít obzvláště na pozoru.

Nebyla to Katmai

Hledání viníka však pokračovalo. Katmai se totiž zhroutila sama do sebe a to díky výbuchu své „dcery“, které byla pojmenována Novarupta. Jde o nejmladší sopku pacifického ohnivého kruhu. Za svůj vznik vděčí neustálému pohybu Pacifické litosférické desky, která se centimetr po centimetru zasunuje pod desku Severoamerickou.