Pohádkový podvod v pařížském luxusním hotelu: Proč oběť falešného prodeje Eiffelovky raději mlčela

Pohádkový podvod v pařížském luxusním hotelu: Proč oběť falešného prodeje Eiffelovky raději mlčela. Když v jarních dnech roku 1925 zástupce generálního ředitele ministerstva pošt a telegrafů přivedl šestici pařížských obchodníků se šrotem do luxusního salónku ikonického Hôtel de Crillon na Place de la Concorde, nikdo z přítomných nepochyboval o závažnosti situace.

Úředník vážným hlasem mluvil o gigantických nákladech na údržbu Eiffelovy věže a o přísně tajném vládním rozhodnutí celou konstrukci rozebrat a prodat na kov. Všechno působilo jako státní zakázka století. Ve skutečnosti však nešlo o žádný úřední výnos – pod rouškou státního úředníka vystupoval elegantní šlechtic a jeden z nejvychytralejších podvodníků 20. století, Victor Lustig.

Psychologie dokonalého podvodu: Proč tomu obchodníci uvěřili?

Lustigův majstrštyk nestál jen na nekonečné drzosti, ale na mravenčí přípravě a brilantní znalosti lidské psychiky. Eiffelova věž byla původně postavena jako dočasná stavba pro Světovou výstavu v roce 1889 a francouzský tisk v té době skutečně plnily články o jejím drahém nátěru a rezivění. I když věž v roce 1925 už plnila klíčovou roli radiového vysílače, Lustig správně odhadl, že obchodníci se šrotem nevidí strategickou anténu, ale tisíce tun prodejného železa.

Inscenaci dovedl k dokonalosti:

• Vyrobil věrohodné dopisy s falešným razítkem ministerstva.
• Schůzku svolal do nejprestižnějšího hotelu v Paříži.
• Zorganizoval soukromou prohlídku věže v luxusní limuzíně.
• Záměrně požadoval od obětí úplatek za přiklepnutí zakázky.

Právě úplatek se stal geniálním psychologickým tahem. Když oběť – obchodník André Poisson – zaplatil úředníkovi peníze „pod stolem“, upevnil si tím pocit, že obchod probíhá přesně tak, jak zkorumpovaná státní správa funguje, a ztratil i poslední zbytky ostražitosti.

Tip: Kapverdské ostrovy: 1 700 Britů žaluje TUI po nemoci z dovolené. Měla to být vysněná dovolená u moře.

Náhledové foto: Pixabay

Mlčení oběti a drzý druhý pokus

Jakmile André Poisson zhruba s 70 000 dolary (včetně úplatku) zjistil, že se stal obětí neuvěřitelného triku, styděl se tak obrovsky, že podvod raději vůbec nenahlásil na policii. Strach ze zesměšnění v pařížské smetánce byl silnější než touha po spravedlnosti.

Lustig, který po obchodu odjel do Vídně, napjatě sledoval noviny. Když zjistil, že v tiskovinách vládne absolutní ticho, vrátil se do Paříže a zkusil celý scénář zopakovat s druhou skupinou obchodníků! Tentokrát však jeden z oslovených pojal podezření a kontaktoval policii, takže Lustig musel narychlo sbalit kufry a uprchnout přes Atlantik do USA.

Trik na Ala Caponeho a vězeňské číslo 300 na Alcatrazu

Ve Spojených státech rozjel řadu dalších legendárních podvodů. Proslavil se zejména strojkem na peníze (Romanian Money Box), který údajně za 6 hodin otiskl perfektní kopii bankovky a prodával ho za desetitisíce dolarů.

Podařilo se mu dokonce obelstít obávaného bosse podsvětí Ala Caponeho. Půjčil si od něj 50 000 dolarů na „zaručenou investici“, uloženou částku nechal ležet v bance a po měsíci ji Caponemu neporušenou vrátil s omluvou, že obchod nevyšel. Překvapený gangster ocenil jeho nevídanou poctivost a věnoval mu 5 000 dolarů jako odměnu.

Osudným se mu nakonec stalo až padělání amerických bankovek v obřím měřítku. V roce 1935 ho zradila milenka, zatkla ho Secret Service a po dramatickém útěku z vazby po laně z prostěradel vyfasoval 20 let natvrdo.

Zdroje info: https://www.smithsonianmag.com/history/man-who-sold-eiffel-tower-180961080, https://www.biography.com/crime/victor-lustig, http://www.youtube.com/watch?v=6cnxcoM_HzE

Náhledové foto: Pixabay