V Brně na Cejlu: jedna z nejslavnějších káznic u nás
Chcete se alespoň na chvíli vžít do pocitu vězňů, kteří kdysi před lety museli za katrem sekat latinu? Autentické cely jsou vám v káznici na Cejlu plně k dispozici. Návštěva tohohle místa dokáže člověku jen připomenout, jak tvrdé podmínky tehdejší trestanecký život měl. Chladné zdi i strohé vybavení působí až mrazivě a realisticky.
Brněnská káznice
Bývalá káznice na Cejlu, to je pro Brno pojem. Vězení mají zvláštní genius loci prakticky všude, jen některé se ale stanou takovým pojmem jako právě tahle. Je proto přirozené, že dnes se z této káznice stala turistická atrakce. Kdo by nechtěl tohle pověstmi i reálnou historií opředené místo poznat zblízka?
Základní kámen káznice byl položen již v roce 1772. Udělal to zemský hejtman Arnošt Kryštof, hrabě z Kounic-Rietbergu. Době vzniku odpovídá i podoba stavby, která je pozdně barokní. Základ tvořily původně dva dvory a čtyři navazující trakty položené kolem centrální kaple Nanebevzetí Panny Marie. Celý areál byl v pozdější době rozšířen, tohle je ale jeho pomyslné srdce.
Historie a obyvatelé káznice
Když káznice začala v 80. letech 18. století fungovat, byla na svoji dobu věznicí moderní a progresivní. To se hodilo, protože ve stejné době císař Josef II. zpracoval svoji reformu trestního práva. Ta vězeňství posunula od pořád ještě napůl středověkých praktik do moderní doby.
Věznice měla mužské i ženské oddělení a umožňovala i to, aby se samotní vězni podíleli na jejím chodu prací v dílnách, prádelně apod. Po rozpadu monarchie ale čekala na tuhle káznici opravdu temná doba.
Nejprve byla káznice využívána nacisty, poté komunisty. A v obou případech zde byli často vězněni ti nejlepší z nejlepších, elita národa, která se znelíbila totalitním režimům. I to je důvod, proč si historii tohoto místa připomínat a pokud možno jej také navštěvovat. Nejde o bulvární zážitek a originální zábavu. Tady jde opravdu hlavně o zamyšlení.
Tuhle brněnskou „atrakci“ si prostě nenechte ujít.
Zdroje: Autorka
Náhledové foto: Ben Skála, Benfoto, CC BY-SA 3.0, via Wikimedia Commons
