V polské škole vyděsila dělníky „mumie“ ukrytá ve zdi, její příběh je tragický

Tohle asi při rekonstrukci školní budovy tak úplně nečekáte. Přesto se to stalo a vyprávět by o tom mohli dělníci, pracující v areálu polské ekonomické školy v Lublinu zvané Vetterów. Když rozbourali jednu ze zdí, díval se na ně pozůstatek historie. A to doslova – část lidské mumie.

Nešlo o žádnou panenku ani žertík neposedných studentů, jak se vzápětí zjistilo. Ale naštěstí to nebyl ani žádný nešťastník, kterého by ve zdi zapomněli třeba jeho kamarádi, hrající si na schovávanou. Celý případ je totiž mnohem zapeklitější.

„Mumie“ se ukrývala v jednom z pilířů

Fragment nalezeného těla ihned začali zkoumat historici. Šlo o obdélníkovou skříňku s kresbami, v jejímž nitru ležela mumifikovaná holenní kost. A jejich závěr? S velkou pravděpodobností jde o část původní egyptské mumie, prozatím bez bližšího určení stáří. Je nádherně zachovalá a zabalená v plátně. Jedná se o artefakt, zcela vytržený z místa původu, o kterém už jen stěží zjistíme něco bližšího. Jen samotná mumie bez doprovodných pohřebních předmětů nebo například určení alespoň přibližného místa pohřbu je totiž prakticky neidentifikovatelná.

Zdroj obrázku: Lubelski Wojewódzki Konserwator Zabytków

Po podrobnějším průzkumu dost možná zjistíme, zda jde o muže či o ženu, odhadneme její věk a podle tělesné konstituce dost možná i společenské postavení, ale to je také vše. Jakkoliv jde tedy o unikátně zachovalý artefakt, neřekne nám o své době zdaleka tolik, kolik by mohl. Což je v vědeckého hlediska opravdová tragédie.

Jak se egyptská mumie dostala do Polska?

Oproti tomu tady jsou si vědci v kramflecích docela jistí. Zakladatel školy August Karol Vetter byl totiž velkým filantropem a zaníceným sociálním aktivistou. Žil v letech 1847-1907 a do Polska kost tedy nejspíš dovezl právě on. Koneckonců – podobných kuriozit měl na svém kontě více. Ovšem o „mumii“ se nevědělo nic až do doby, než ji náhodou vydaly útroby Vettrem založené školy.

Zdroj náhledového obrázku: Pixabay.com

 

Opravdu ráda cestuji - většinou s kompasem v ruce, ale občas i prstem po mapě. A o všechny zajímavosti, které na cestách potkám, se s vámi ráda podělím.