Válka může být i prospěšná – právě jí vděčíme za vznik jedné z našich nejznámějších památek

Název článku berte trochu s nadsázkou – ale přece jen je na něm něco pravdy. Milujete cestování? Pak právě válce můžete vděčit za jednu z našich nejzajímavějších památek. A o kterou jde?

Hospital Kuks vznikl díky peripetiím války

V roce 1707 nechal vybudovat naproti paláci a lázeňskému městu obrovskou nemocnici pro válečné veterány, válečné invalidy a chudé lidi. O pacienty se starali mniši, pro které byly samozřejmě vytvořeny také nezbytné klášterní místnosti.

Ústředním objektem tohoto impozantního komplexu se stal kostel Nejsvětější Trojice. Autorem celého projektu byl italský architekt Giovanni B. Alliprandi. Stavba celého komplexu byla dokončena v roce 1743, pět let po smrti svého zakladatele. Fascinující je zejména francouzská zahrada s fontánami a sochami a rozsáhlé terasy na srázu, sloužící jako místo k odpočinku pro lázeňské hosty.

Foto: Pixabay

Jedna návštěva změnila mnohé

Zvláštním okamžikem v životě hraběte Šporka – stejně jako pro samotnou historii Kuksu – bylo seznámení s mimořádně talentovaným sochařem Matyášem Bernardem Braunem (1684-1738). Málokdo ví, že v roce 1710 zdobil ještě jako neznámý 26letý umělec Karlův most v Praze, poté se vydal studovat do Itálie, kde svůj styl vytříbil. A právě láska k umění mu nakonec dovolila seznámit se s majitelem Kuksu. A bylo to osudové setkání.

Tento umělec v něm totiž pracoval téměř až do své smrti. Teprve na sklonku svého života, (kvůli onemocnění tuberkulózou) předal dílnu svému bratranci. Vytvořil obrovskou galerii barokních soch, především nadpřirozené ztělesnění lidských Ctností a Neřestí.

Vytesal je z pískovce v letech 1712 – 1731 a tvoří je celkem 24 ženských postav. Původně stály podél nemocničních křídel spolu s anděly smrti. Dnes tu najdete jen jejich kopie a sochy samotné jsou bezpečnou uloženy pod střechou.

Náhledové foto: Pixabay

Zdroj: https://www.kudyznudy.cz/aktivity/hospital-kuks-zcela-ojedinela-barokni-architektu

Opravdu ráda cestuji - většinou s kompasem v ruce, ale občas i prstem po mapě. A o všechny zajímavosti, které na cestách potkám, se s vámi ráda podělím.