Veteran muzeum v Uherském Ostrohu: Návrat do časů, kdy vůně benzínu a kafe z koloniálu šly ruku v ruce

Tatramatka, remoska, retro, vzpomínky, kuchyně, Uherský Ostroh

Veteran muzeum v Uherském Ostrohu: Návrat do časů, kdy vůně benzínu a kafe z koloniálu šly ruku v ruce. Pokud máte slabost pro stará auta, motorky nebo třeba poctivé řemeslo, určitě si nenechte ujít návštěvu Veteran muzea v Uherském Ostrohu.

Trefit sem není těžké. Najdete ho přímo v srdci města, ve funkcionalistickém obchodním domě Adler z roku 1936. Ten navrhl slavný architekt a místní rodák Josef Hahn, který se narodil roku 1884 právě tady, ve městě.

A co vás uvnitř čeká? Budu upřímná – pořádná nálož nostalgie na ploše přes 1000 m². Muzeum totiž není jen o autech a motorkách. Je to živý obraz první republiky, jak ji možná znali vaši (pra)dědové. A třeba já osobně jsem narazila na spoustu věcí, které jsem dobře znala od babičky.

Motorky, co voní olejem a příběhem

Hlavní chloubou expozice je sbírka téměř čtyřiceti historických motocyklů – a ne ledajakých. Uvidíte tu legendy značek jako Čechie-Böhmerland, Praga, ČZ, JAWA, a nechybí ani opravdové klenoty jako Harley-Davidson nebo Indian. Stroje, které byly kdysi pýchou silnic, ze svého kouzla vůbec nic neztratily – i dnes si je člověk prohlíží s pusou dokořán.

Veteran muzeum v Uherském Ostrohu

Foto: Jana Šrámčíková

Ale nejen motorky – vystavené jsou i historická auta a kola, takže si na své přijdou i milovníci všeho, co mělo (nebo ještě má) kola.

Když obchod voněl kávou a řemeslo mělo zlaté dno

Jedinečné je i to, jak muzeum přibližuje každodenní život našich předků. Projdete si dobový koloniál (přesně takový, jaký vedla třeba vaše prababička), pivovarskou hospodu s výčepem, fotografický ateliér, mechanickou dílnu (uznávám, tu jsem spíš proběhla), hodinářství, lékárnu nebo trafiku. Ano, někdo vážně vzal starou trafiku a pěkně ji i s cihlovými základy přestěhoval sem. Tohle prostě musíte vidět 🙂

Všechno je vystavené s citem – tak, jak by to klidně mohlo vypadat v roce 1938. Cinkání pokladny, smaltované cedule, vůně starého dřeva a kovu… Člověk má chuť natáhnout ruku a koupit si půl kila cukru krupice. Ne, že bych to nezkusila – on ten prodavač vypadal docela živě. Nakonec jsem se s ním alespoň vyfotila. A návštěvu tady můžu rozhodně všem doporučit.

 

Zdroj: Autorský text, https://www.denik.cz/jak-vidi-cesi-listopad-89/socialismus-domacnosti-remoska-zehlicka-pracka-tatramat-ikona-legenda.html, Veteran muzeum – Kolonial a vila Adler – Kudy z nudy

Náhledové foto: Jana Šrámčíková

Opravdu ráda cestuji - většinou s kompasem v ruce, ale občas i prstem po mapě. A o všechny zajímavosti, které na cestách potkám, se s vámi ráda podělím.