Vězení ve tvaru lahve: V oubliettes vězni přežívali jen díky odpadkům, které jim šlechta házela z kuchyně

Vězení ve tvaru lahve: V oubliettes vězni přežívali jen díky odpadkům, které jim šlechta házela z kuchyně. Když se řekne středověké mučení, většina z nás si okamžitě vybaví natahování na skřipec, pálení rozžhaveným železem nebo drcení palců u nohou. Jenže ty nejrafinovanější a nejkrutější tresty tehdejších hradních pánů nepotřebovaly katovské pomocníky ani složité mučící nástroje. Tou vůbec nejděsivější formou trestu, ze které vězňům tuhla krev v žilách, byly takzvané oubliettes. Tyto speciální kobky sice oficiálně nezpůsobovaly žádné krvavé rány, ale pro odsouzeného znamenaly ortel, který byl tisíckrát horší než blesková smrt na popravišti.

Když vás hradní pán prostě vymaže ze světa

Samotný název tohohle vězeňského pekla pochází z francouzského slova oublier, což v překladu znamená zapomenout. A přesně to byla hlavní pointa celého trestu. Do těchto podzemních pastí nejčastěji padali nepohodlní političtí vězni, zhrzení sokové v lásce nebo zajatí nepřátelé, kteří sice měli vysoké postavení, ale pro své věznitele se stali nebezpečnými nebo nepohodlnými. Místo toho, aby je hradní pán veřejně popravil a udělal z nich mučedníky, nechal je jednoduše zmizet. Bylo to ekvivalentní tomu, jako byste někoho zamkli do ocelového trezoru a klíč zahodili do nejbližší řeky. Dotyčný přestal pro zbytek světa existovat, nikdo o něm nesměl mluvit a jeho jméno mělo být navždy vymazáno z historie.

Foto: Pixabay

Architektura absolutního šílenství ve tvaru lahve

Jak vlastně taková oubliette v praxi vypadala? Stavitelé hradů ji nejčastěji hloubili hluboko do skalního masivu pod nejnižšími hradními sklepeními. Měla tvar hluboké, suché studny nebo středověké lahve s velmi úzkým hrdlem. Nahoru vedl jediný otvor, který byl navíc neprodyšně uzavřen těžkým kamenným poklopem nebo železnou mříží. Vězně do téhle černé díry spustili na laně, a jakmile ho dole odvázali, lano vytáhli nahoru a nad jeho hlavou zaklapl poklop. Od toho momentu byl odsouzenec pohřben zaživa.

TIP: Jen málokteré české město se může pochlubit tak zachovalými hradbami jako Nymburk. Středověká atmosféra tu na vás dýchne na každém kroku a láká k výletu do historie.

Prostory byly schválně projektovány tak stísněné, že v nich dospělý člověk nemohl ani narovnat záda a postavit se, ani se pořádně natáhnout na zem. Vězni tak trávili celé týdny a měsíce v šílených, pokroucených polohách, což vedlo k nevratným fyzickým deformacím, svalovým křečím a odumírání tkání. K tomu připočtěte absolutní, stoprocentní temnotu, ve které člověk po pár dnech začal ztrácet rozum. Vězeň neměl nejmenší tušení, jestli zrovna sedí ve vlastních fekáliích, nebo se dotýká hnijících kostí svých předchůdců, kteří v této jámě zemřeli před ním.

Sadistické prodlužování agonie pomocí zbytků z hostin

Žalářníci v těchto případech málokdy poskytovali vězňům normální stravu. Pokud měl vězeň v očích hradního pána ještě nějakou cenu (například jako rukojmí pro budoucí výměnu), provádělo se jeho krmení s neskutečným cynismem. Do úzkého hrdla jámy občas strážní shodili kosti okousané od panského stolu, shnilou zeleninu, odpadky z kuchyně, nebo do temnoty rovnou vylili obsah nočníků ze šlechtických ložnic. Tímto způsobem vězně sice nenechali okamžitě umřít hlady, ale zmatenému ubožákovi dole v podzemí jen rafinovaně prodlužovali jeho nesnesitelnou agonii.

Psychická smrt a hladové krysy

Ztráta pojmu o čase byla pro lidskou psychiku v oubliette tou největší ranou. Den a noc splývaly do jedné nekonečné černé šmouhy. Jedinou možností, jak tohle psychické mučení dobrovolně ukončit, bylo začít zběsile tlouci hlavou o kamennou zeď, dokud člověk neomdlel nebo nezemřel na krvácení do mozku. Aby toho nebylo málo, do těchto jam často shora padaly hladové krysy a potkani, kteří bezmocné a polomrtvé vězně začali zaživa ohlodávat.

Výjimečně se tyto kobky měnily i v popravčí nástroje – to když se pán naštval a nechal do jámy nalít vařící vodu nebo tam naházet zapálenou slámu, aby se vězeň udusil kouřem. Obecným trendem středověké spravedlnosti ale bylo nechat tyto nezlomné jedince v podzemí hnít co možná nejdéle, dokud jejich tělo i mysl totálně nezkolabovaly pod tíhou zapomnění.

FAQ – Nejčastější otázky týkající se středověkých oubliettes

Co znamená slovo oubliette?
Název pochází z francouzského slova oublier, tedy „zapomenout“. Oubliette byla cela určená k tomu, aby byl vězeň doslova zapomenut.

Jak oubliettes fungovaly?
Šlo o hluboké a těsné kobky, do kterých byli vězni spuštěni shora. Často neměli možnost pohodlně stát ani ležet a zůstávali v naprosté izolaci.

Kdo býval do oubliettes zavírán?
Do těchto cel se dostávali například političtí odpůrci, zajatci nebo lidé považovaní za nebezpečné či nepohodlné.

Zdroj: https://fr.wikipedia.org/wiki/Oubliette

Náhledové foto: Pixabay