Oko tornáda neexistuje, jen čistý chaos: Vědec dokázal o svém zachycení tornádem promluvit až po letech

Oko tornáda neexistuje, jen čistý chaos: Vědec dokázal o svém zachycení tornádem promluvit až po letech. Když sledujeme záběry ničivých tornád v dokumentárních filmech nebo ve večerních zprávách, spatříme obří rotující trychtýř na obzoru, ze kterého běhá mráz po zádech. Jenže jaké to vlastně je, když vás tenhle větrný démon obklíčí ze všech stran a vy se ocitnete přímo v jeho divokém srdci?

Perry Samson, emeritní profesor atmosférických věd na University of Michigan, to ví na vlastní kůži. V roce 2008 vedl studentský terénní výjezd za supercelami poblíž amerického městečka Oberlin. Studenti v ostatních autech stihli z nebezpečné zóny včas ujet. On to však nestihl. Během několika málo sekund ho pohltilo samotné jádro víru. Tento vědec v roce 2026 publikoval mrazivé svědectví o tom, co přesně se děje s lidským tělem uvnitř tornáda a proč měl obří štěstí, že toto peklo vůbec přežil.

Slepota, nesnesitelná bolest uší a absolutní ztráta kontroly

Zapomeňte na idylické „oko tornáda“, které by připomínalo klidný střed hurikánu. U tornáda žádný klidný střed neexistuje. Odborníci mluví o jádru víru – místě s absolutně nejnižším tlakem, nejvyšším chaosem a maximální rychlostí větru.

Profesor Samson popsal tři hlavní vjemy, které ho okamžitě zasáhly:

• Prudký tlakový skok: Podtlak uvnitř jádra přirovnal ke zrychlené jízdě výtahem přes dvacet pater během pouhých deseti sekund, avšak bez možnosti vyrovnat tlak v uších běžným polknutím. Výsledkem byla okamžitá a paralyzující bolest hlavy i bubínků.
• Černá neprůhledná polévka: Zrak okamžitě přestal fungovat. Během vteřiny se rozhostila absolutní tma. Okolní vzduch se proměnil v hustou neprůhlednou směs prachu, hlíny, vymrštěné trávy a trosek ze stromů.
• Nespoutaný vítr: Rychlost větru uvnitř víru odhadl na těžko představitelných 322 km/h. Větrný proud držel jeho auto v šachové pozici, jako by vážilo pouhé gramy, a motor vozidla byl proti této obří síle zcela bezmocný.

Tip: Gothaj už dávno není, co býval: na obalu může vypadat stejně, uvnitř vás ale čeká překvapení. 

Foto: Pixabay

Přežití díky chladné hlavě i obrovské dávce štěstí

Samson sám přiznává, že ho nezachránil žádný zázračný manuál, ale souhra bleskového rozhodnutí a obří dávky štěstí. Když zjistil, že ztratil možnost utéct a dveře auta nejdou pod náporem větru otevřít, udělal jediné: otočil svůj vůz Chevrolet Cobalt čelem přímo proti větru. Zmenšil tím boční nápor, čímž zabránil tomu, aby proud vzdušného víru auto podebral a převrátil. Následně se sehnul pod úroveň oken a pevně se přitiskl k podlaze.

Po přejití bouře bylo auto zabořené hluboko v bahně, střecha mírně nadzvednutá a v každé spáře karoserie natlačená sláma. On sám však vyvázl živý. Meteorologické služby přitom důrazně varují: automobil představuje při tornádu extrémně nebezpečné místo. Nejlepší ochranu vždy poskytuje masivní zděná budova, ideálně podsklepená.

Co v tornádech skutečně zabíjí a může se to stát u nás?

Přestože extrémní změny tlaku ohrožují bubínky či plíce (podobně jako dekomprese u potápěčů), epidemiologická data jasně ukazují, co je hlavní příčinou úmrtí. Podle rozsáhlých analýz amerického centra CDC stojí za 95,6 % úmrtí těžká fyzická traumata – lidé umírají pod ruinami zřícených domů nebo po zásahu letícími troskami. Samson přežil primárně díky tomu, že ho vítr nevymrštil z vozu a žádný těžký předmět neprorazil čelní sklo.

A mohou se podobně ničitelské síly objevit i v České republice? Bohužel ano. Důkazem je katastrofální moravské tornádo z 24. června 2021, které dosáhlo síly IF4 s rychlostí větru kolem 380 km/h – tedy výrazně více, než naměřil profesor Samson v Kansasu. Zatímco slabší tornáda se na našem území objevují v řádu jednotek případů ročně, takto extrémní víry jsou naštěstí výjimečně vzácné.

Zdroje info: Autorka, https://theconversation.com/what-happens-inside-a-tornado-a-scientist-who-was-trapped-in-one-explains-224102

Náhledové foto: Pixabay