Předal vzkaz v letadle a zmizel v temnotě bez jediné stopy: Jak chlapík v mokasínech navždy změnil bezpečnostní pravidla letecké dopravy
Předal vzkaz v letadle a zmizel v temnotě bez jediné stopy: Jak chlapík v mokasínech navždy změnil bezpečnostní pravidla letecké dopravy. Byl předvečer Dne díkůvzdání, 24. listopadu 1971. Na letišti v Portlandu si elegán v tmavém obleku a neproniknutelných slunečních brýlích koupil jednosměrnou letenku na krátký let do Seattlu.
Zaplatil hotově a do kolonky jméno naškrábal „Dan Cooper“. Žádný doklad totožnosti po něm tenkrát nikdo nechtěl. Krátce po startu předal mladé letušce složený papírek. Ta ho nejdříve bez zájmu hodila do kabelky s tím, že jde o další telefonní číslo od otravného cestujícího. Muž se k ní ale naklonil a klidným hlasem prohodil: „Slečno, radím vám si ten vzkaz přečíst. Mám v kufříku bombu.“
Neuvěřitelné požadavky a výskok do temnoty
Cooper otevřel zavazadlo a ukázal vyděšené letušce červené válečky propojené dráty. Jeho podmínky byly nekompromisní: 200 000 dolarů ve dvacetidolarových bankovkách a čtyři padáky. Letadlo kroužilo nad Seattlem, dokud agenti FBI nepřipravili požadované výkupné.
Po přistání Cooper výměnou za balíky peněz a padáky propustil všech 36 cestujících. S nechanou posádkou pak nařídil kurz na Mexico City. Vyžadoval nízkou letovou hladinu, vysunuté klapky a pomalou rychlost okolo 320 km/h. Krátce po osmé večer spustil zadní schodiště Boeingu 727 a s penězi přivázanými k tělu vyskočil do deštivé listopadové noci někde nad jihozápadním Washingtonem. Zůstal po něm jen mírný výkyv tlaku v kabině. Když stroj přistál, Cooper byl pryč.
Proč po sobě nenechal ani tu nejmenší stopu?
Dnes by takový kousek neprošel ani náhodou. Jenže v roce 1971 na letištích neexistovaly bezpečnostní kontroly, detektory kovů ani rentgeny příručních zavazadel. Ty zavedla americká vláda až na začátku roku 1973. Letenky se kupovaly na ruku bez dokladů.
Samotný skok přitom proběhl za podmínek, které hraničily se sebevraždou:
- Černočerná noc a nulová viditelnost: Hustá oblačnost znemožňovala jakoukoliv orientaci.
- Mrazivý déšť: Cooper měl na sobě jen lehký oblek, plášť a obyčejné mokasíny.
- Husté lesy Kaskádového pohoří: Terén pod ním tvořila neprostupná divočina bez cest.
Rozsáhlé pátrání FBI, armády i pozemních týmů nepřineslo vůbec nic. Žádné tělo, žádný padák, žádné stopy.
Tip: Starý šicí stroj Singer: Zapomenutý kus od babičky může mít vysokou cenu, na tyhle znaky se dívejte.
Foto: Pixabay

Balíček popsaných bankovek a osudové chyby
Případ s kódovým označením NORJAK se stal jedním z nejdelších vyšetřování v historii FBI. Agenti prověřili přes 800 podezřelých, ale bezvýsledně. Jediný reálný průlom přišel až v roce 1980, kdy malý chlapec při hraní na břehu řeky Columbia vyhrabal tři balíčky rozpadajících se bankovek v hodnotě 5 800 dolarů. Sériová čísla přesně odpovídala výkupnému. Zbylých 194 200 dolarů se ale už nikdy nenašlo.
Vyšetřovatelé postupně došli k závěru, že Cooper dost možná nebyl žádný elitní výsadkář. Přehlédl totiž, že jeden ze záložních padáků byl jen nefunkční tréninková pomůcka. Mediální přezdívka „D. B. Cooper“ navíc vznikla chybným přepisováním novinářů – muž se představil prostě jako Dan Cooper (což byla pravděpodobně narážka na tehdejší populární francouzský komiks o výsadkáři).
Definitivní odložení a odkaz v letecké doprovodě
V červenci 2016 FBI oficiálně oznámila, že zdroje z případu přesunuje na jiné priority. Případ zůstal neuzavřený, ale aktivní pátrání skončilo. Zločin však navždy změnil letecký průmysl. Do všech Boeingů 727 se po této události začaly montovat takzvané Cooper vanes – mechanické západky, které znemožňují otevřít zadní schodiště během letu.
FBI má k dispozici otisky prstů ze sedadla, přesnou rekonstrukci, výpovědi i sériová čísla bankovek. Nezná však to jediné – pravou identitu pachatele.
Zdroje info: https://www.fbi.gov/history/famous-cases/db-cooper-hijacking https://www.idnes.cz/technet/vojenstvi/d-b-cooper-unos-letadla.A160713_114321_vojenstvi_kuz https://www.denik.cz/ze_sveta/db-cooper-unos-letadla-prijmeni-zahada.html
Náhledové foto a fotogalerie: Picryl
Opravdu ráda cestuji - většinou s kompasem v ruce, ale občas i prstem po mapě. A o všechny zajímavosti, které na cestách potkám, se s vámi ráda podělím.