Benátské vězení, ze kterého utekl Casanova. Tajemný příběh Piombi a Pozzi

Italské Benátky si nejspíš hodně lidí spojí spíše s gondolami plujícími po Velkém kanále, s romantickými uličkami a nádhernými paláci i s odlesky slunce na hladině laguny. A také s velkým zájmem turistů. Není divu, vždyť toto město má návštěvníkovi opravdu co nabídnout. Věděli jste třeba, že za honosnými zdmi Dóžecího paláce se po staletí odehrávaly příběhy, které byly od romantiky na hony vzdálené?

Dóžecí palác nejsou jen honosné sály

Palazzo Ducale neboli Dóžecí palác v Benátkách sloužil od 9. století jako sídlo dóžete, tedy voleného vládce, a také soudních orgánů Benátské republiky. Jeho nynější podoba je gotická a pochází ze 14. století. Pokud byste se chtěli podívat na jeho nejstarší část, tak ta je směrem k laguně. Spolu s bazilikou svatého Marka, jež je na vnitřním nádvoří, představuje dóžecí palác výjimečný architektonicky komplex, za kterým se sjíždějí turisté z celého světa.

Dóžecí palác ale nejsou jen honosné sály, ale také soudní síně, kanceláře mocných benátských úředníků, místnosti určené k výslechům a také proslulá vězení, jež měla zvýraznit trest odsouzenců a v nichž vězňům brzy docházely síly. Když jde o to, jak znepříjemnit život, dokážou lidé vymyslet důmyslné věci.

Pozzi a piombi: Vězení, ve kterém byste se opravdu nechtěli ocitnout

Do historie se benátská vězení zapsala pod názvy pozzi a piombi. Pozzi byly temné, vlhké kobky v přízemí paláce blízko kanálu, které připomínaly spíše kamenné studny. Měly tak nízké klenby, že člověk v nich zavřený se nemohl postavit. Celkem bylo 18 cel rozdělených do dvou pater. Určené byly pro pachatele nejzávažnějších zločinů. Slunce do pozzi nesvítilo a jediným nábytkem bylo prkno, na kterém vězeň spal. Život v takovém vězení končil buď šílenstvím, nebo smrtí.

TIP: Helfenburk u Bavorova: Hrad z pohádky o Princezně ze mlejna

Piombi byly naopak umístěné na půdě a pojmenované byly podle kovu střešních desek, tedy olova. Bylo jich šest nebo sedm a ani v nich nebyl pobyt ve vězení procházkou růžovou zahradou. Často v nich byli ubytováni obvinění, kteří čekali na soud. Olovo v létě způsobilo, že v něm v létě bylo nesnesitelné horko a dusno a v zimě zase velké chladno. Přesto všechno byly tyto kobky určené pro pachatele méně závažných zločinů, kteří si mohli užívat i některých privilegií – mohli mít u sebe peníze a s nimi platit za určité služby.

Nejslavnějším vězněm piombi byl Giacomo Casanova, podezřelý ze špionáže. Jemu se ovšem podařilo z něho utéct, když vyvrtal díru do stropu a s pomocí komplice se vikýřem dostal do atria, odkud se dostal na svobodu. Tento svůj zážitek popsal Casanova v knize Příběh mého útěku, kterou vydal v roce 1788.

Benátská spravedlnost byla přísná

Soudní procesy v Benátské republice mohly klidně začít i na anonymní udání, které bylo posláno do speciálních mramorových lvích tlam, ne nepodobných našim poštovním schránkám. Protože ne každý vězeň se rád a ihned ke svému činu doznal, existovala v Dóžecím paláci i mučírna, zvaná Torment Chamber. Byla celá obložená dřevem a měla velmi vysoký strop. Zde byli vězni podrobováni mučicím praktikám.

Mezi nejoblíbenější patřila metoda provazu, při níž byli vězni svázáni a pomalu vytahováni. O moc příjemnější nebylo mučení pádem, kdy obviněný seděl hodiny na židli a a na čelo mu po kapkách stékala ledová voda. Sotva u toho mohl spát či odpočívat a většinou zešílel.

Zdroj: autorka, https://dogespalacevenice.com/doges-palace-venice-prisons/

Náhledové foto: Vězení piombi. Foto: Виктор Омский, Public domain, via Wikimedia Commons