Byznys s lidským neštěstím: V kanadských sirotčincích museli jeptišky a kněží dětem vymýšlet diagnózy. Ty mrtvé prodávali za pár dolarů

Byznys s lidským neštěstím: V kanadských sirotčincích museli jeptišky a kněží dětem vymýšlet diagnózy. Ty mrtvé prodávali za pár dolarů. Dějiny dvacátého století ukrývají zvěrstva, která si v ničem nezadají s řáděním těch nejhorších totalitních diktatur. Jenže zatímco o nacistických koncentračních táborech nebo sovětských gulazích se učíme v dějepisu, o jednom z nejodpornějších zločinů na dětech se dlouhá léta pokrytecky mlčelo.

A nemusíme za ním chodit do žádné válečné zóny. Odehrál se v demokratické, civilizované Kanadě, konkrétně v provincii Quebec. Tamní premiér Maurice Duplessis tam rozjel zvrácený státní byznys, při kterém proměnil statisíce zdravých sirotků v psychiatrické pacienty. Děti sloužily jako levná pracovní síla, pokusní králíci pro farmaceutické firmy a jejich mrtvolky se po stovkách prodávaly univerzitám na pitvy.

Velká temnota pod křídly populistického vůdce

Maurice Duplessis vládl Quebecu nejprve krátce od roku 1936 a poté nepřetržitě od roku 1944 až do své smrti v roce 1959. Vzděláním byl právník, ale politicky fungoval jako bezskrupulózní populista, ultrakonzervativec a fanatický katolík. Éře jeho vlády dnes nikdo v Kanadě neřekne jinak než Velká temnota. Duplessis vsadil na absolutní propojení státu s katolickou církví. Výměnou za politickou podporu odevzdal duchovním do rukou kompletní správu školství, zdravotnictví a především sirotčinců.

Foto: Pixabay

Církevní hodnostáři získali neomezenou moc a nulovou odpovědnost. Do jejich sítě přitom padaly nejen klasické děti bez rodičů, ale v podstatě jakékoli dítě z chudé rodiny. Terčem se stali potomci svobodných matek, nesezdaných párů nebo dětí narozených z civilních sňatků. Církev tyto nevinné tvory označovala za „ovoce hříchu“ a jednala s nimi jako s kriminálníky. K tomu, aby vám stát sebral dítě, stačilo jediné slovo místního kněze, učitele nebo lékaře. Mnohé děti policie vyrvala matkám z náručí čistým násilím.

Tip: Řidičák v sedmnácti? Nesmysl, je to pouhé rozmazlování potomků.

Geniální podvod s diagnózou: Jak vydělat na zdravých dětech

Jak sirotků v církevních zařízeních přibývalo, systém začal narážet na finance. Stát totiž církvi na provoz sirotčinců posílal pouhých 1,25 dolaru na jedno dítě za den. Jenže Duplessis a církevní manažeři přišli na ďábelský trik, jak ze státní kasy vymačkat víc peněz. Psychiatrické léčebny totiž dostávaly od státu dotaci 2,75 dolaru na pacienta.

Premiér proto jedním škrtem pera oficiálně překvalifikoval desítky běžných sirotčinců na psychiatrické kliniky. Řádové sestry a kněží dostali jasný rozkaz: udělejte ze zdravých dětí blázny. Tisícům zdravých sirotků tak jeptišky do spisů natvrdo vymyslely diagnózy jako schizofrenie, těžká mentální retardace nebo idiotismus. Starší teenageři byli okamžitě převezeni do skutečných blázinců mezi těžce duševně nemocné dospělé pacienty. Zbytek dětí zůstal v sirotčincích, které se přes noc proměnily v ústavy pro choromyslné, kde vládlo čisté sadistické peklo.

Lobotomie, elektrošoky a prodej mrtvol za deset dolarů

Pokoje a chodby se staly dějištěm brutálního týrání, hladovění, bití a systematického znásilňování. Jeptišky a církevní zřízenci děti trestali za sebemenší projev odporu. Co je ale vůbec nejhorší, tyto takzvané „kliniky“ začaly úzce spolupracovat s farmaceutickými firmami a vědci. Na zdravých dětech se bez jakéhokoli schválení prováděly barbarské lékařské experimenty – testovaly se na nich nové antipsychotické léky, podstupovaly nucené elektrošoky a v mnoha případech dokonce i lobotomie (chirurgické přerušení nervových vláken v mozku), která ze zvídavých dětí udělala doživotní tupé loutky.

Úmrtnost byla v těchto ústavech astronomická. Děti umíraly na podvýživu, infekce, následky krutého mučení a masivně páchaly sebevraždy, protože psychický tlak zkrátka nedokázaly unést. Ani po smrti ale neměly klid. Zkorumpovaný systém dokázal zpeněžit i jejich chladná tělíčka. Církev mrtvoly dětí tajně prodávala univerzitám do anatomických divadel pro potřeby mediků – za cenu pouhých 10 dolarů za jedno mrtvé tělo.

Masové hroby na prasečí farmě

Když Duplessisova éra skončila, začaly se stopy po těchto zvěrstvech systematicky zahlazovat. Pálily se stohy lékařských záznamů, křestních listů i úmrtních matrik, aby pravda nikdy nepronikla na veřejnost. Přesný počet obětí tohoto zvráceného byznysu se už nikdo nikdy nedozví, ale experti odhadují, že tímto církevně-psychiatrickým peklem prošlo až 300 tisíc kanadských dětí.

Země dodnes vydává svá děsivá svědectví. Nejsilnější šok zažila Kanada v roce 1999, kdy byly na pozemcích bývalé prasečí farmy, která sousedila s jednou z tehdejších Duplessisových psychiatrických klinik, objeveny masové hroby. V zemi ležely ostatky více než dvou tisíc dětí, které byly tajně pohřbeny do neoznačených jam bez rakví, jen tak v pytlích. Přeživší oběti, kterým se dnes říká Duplessisovi sirotci, se sice po letech dočkaly oficiální omluvy od quebecké vlády, ale finanční odškodné a zničené životy jim už nikdo nevrátí.

FAQ – Nejčastější otázky týkající se Duplessisových sirotků

Kdo byli Duplessisovi sirotci?
Označení „Duplessisovi sirotci“ se používá pro tisíce dětí v kanadském Québecu, které byly ve 20. století umisťovány do sirotčinců a psychiatrických zařízení, kde měly čelit zanedbávání nebo zneužívání.

Proč byly některé děti označovány za psychicky nemocné?
Podle historických svědectví docházelo v části případů k překlasifikování dětí na psychiatrické pacienty kvůli vyšším státním příspěvkům pro zařízení.

Byly oběti někdy odškodněny?
Ano, část přeživších se po desetiletích domohla finančního odškodnění a veřejného uznání utrpěných křivd, přesto zůstává řada otázek nevyřešená.

Zdroj: https://thecanadianencyclopedia.ca/en/article/duplessis-orphans

Náhledové foto: Pixabay