Dušičky trochu jinak: Vydejte se na hřbitov za příběhy, tajemstvím a historií

Na podzim se dny zkracují, zejména po změně času na středoevropský, a rána bývají zahalena do chladivé mlhy. Mění se i tvář přírody, která z jasně zelené barvy přechází do tradičních podzimních odstínů žluté a vínové. Pro někoho nastává období plné melancholie a už se nemůže dočkat, až bude opět jaro. Jiní si ho užívají plnými doušky, protože konečně není to spalující teplo letních tropických dnů. A pak jsou zde milovníci tajemna a historie, jež objevují docela jiný svět – svět starých hřbitovů.

Hřbitovní turistika zažívá boom

Hřbitovní turistika, jinak zvaná jako taphofilie (z řeckých slov taphe neboli hrob a philia neboli vášeň), zažívá v poslední době docela velký zájem. A to zejména v období svátků Dušiček a Halloweenu. Nehledejte za tímto zájmem nějaké morbidní vyhledávání strachu. Jde spíše o tiché setkání s historií, uměním a také s lidskými osudy. Hřbitovy totiž nejsou jen chmurnými kouty, kde v klidu a pokoji odpočívají mrtví, ale i galerie pod širým nebem.

TIP: Mezinárodní den domácích mazlíčků

Na některých hřbitovech totiž najdete umělecká sochařská díla a architektonické skvosty v podobě impozantních hrobek a náhrobků, jež odrážejí vkus a estetiku doby, v níž vznikaly. Hřbitovy v sobě mají genius loci místa, kde se čas jakoby zastavil a ztratil na významu. Zpravidla vás při jejich návštěvě obklopí ticho. I lidé zde přítomní tak nějak automaticky ztiší svůj hlas a mezi sebou si spíše šeptají. Každý náhrobek nese nějaký lidský příběh – zcela neznámého člověka, ale i proslulé osobnosti třeba z uměleckého světa.

Za hroby netřeba cestovat do egyptského Luxoru

Ano, je tomu skutečně tak. I thébská nekropole v Luxoru je ve skutečnosti hřbitovem. Tak proč se stydět za to, že navštívíte hřbitov někde u nás? Většinou se na tato místa jezdí zavzpomínat na naše rodinné předky. Samozřejmě nejčastěji v období Dušiček. Příznivci hřbitovní turistiky ale na hroby jezdí i jen tak.

Mě třeba zaujal hřbitov ve Zlatých Horách. Byl založený v roce 1897 a v době, kdy vznikl, byl rozdělen na jednotlivá oddělení – rodinné hroby, oddělení pro děti, evangelíky, katolíky, Židy, bezvěrce i sebevrahy. Nejstarší náhrobní deska pochází z roku 1649 a nachází se na východní zdi kostela. Patří Johannu Zottmantelovi, řezníkovi a starostovi města. Některé hrobky jsou velmi majestátní. Například hrobka zakladatele slezského kamenoprůmyslu Alberta Förstera připomíná řecký chrám. Ještě zajímavější je rodinná hrobka jiného kamenického zlatohorského podnikatele – Josefa Förstera. Je zhotovená z černé švédské žuly a vévodí jí socha truchlící ženy z bílého mramoru. Opravdu velmi působivé.

Desatero ohleduplného taphofila

Hřbitovy jsou pietním místem, takže podle toho bychom se na nich měli chovat. Na podzim bývá i na hřbitovech popadané listí, které je dost kluzké. Chce to proto nazout pořádné body s pevnou podrážkou, nejlépe protiskluznou. I hřbitovy mají své otevírací doby. Na podzim se zkracují, tak byste to měli respektovat. Určitě nechcete zůstat zavřeni na nich přes noc.

Hřbitovní turistika v období Dušiček a Halloweenu nabízí jedinečný způsob, jak zpomalit. V hektickém světě plném ruchu a povinností nám připomíná pomíjivost času, ale zároveň oslavuje lidskou kreativitu, památku a úctu k předkům. A jen tak mimochodem – právě v tomto období vypadají hřbitovy zvláště působivě – když na hrobech ve tmě svítí rozžaté svíce.

Zdroj: autorka, zlatehory.cz, 

Náhledové foto: Hrobka Josefa Förstera ve Zlatých Horách. DuchCasu, CC BY-SA 4.0 <https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0>, via Wikimedia Commons