Legendární V+W bez pozlátka: Proč se milovaní komici po válce v soukromí nesnášeli a co jejich vztah definitivně rozbilo

Legendární V+W bez pozlátka: Proč se milovaní komici po válce v soukromí nesnášeli a co jejich vztah definitivně rozbilo. Učebnice dějepisu i české literatury je dodnes malují jako nerozlučné bratry, kteří si viděli do hlavy, dokázali dokončovat věty toho druhého a jejichž tvůrčí napojení bylo naprosto dokonale neprůstřelné.

Jenže když se Jiří Voskovec prvního září 1946 vrátil z amerického exilu zpátky do osvobozené Prahy za Janem Werichem, čekalo na ně smutné vystřízlivění. Hladové publikum chtělo zpátky staré dobré Osvobozené divadlo, jenže z USA se vrátili dva úplně jiní muži. Poválečný příběh jejich slavného soužití v prvorepublikové vile na pražské Kampě tak vůbec nebyl pohádkou. Bylo to plné hořkosti, sousedských naschválů a tichého napětí, které nakonec vyústilo v osudový rozchod.

Peklo na Kampě: Sousedské války o prádelnu, psy i peníze

Když se Voskovec nastěhoval do Werichovy vily na Kampě i se svou novou americkou manželkou Anne, na papíře to vypadalo jako snový začátek nové éry. Založili Divadlo V+W a lidé šíleli nadšením. Jenže za zavřenými dveřmi luxusní vily to začalo okamžitě vřít. Napětí mezi Werichovou manželkou Zdeňkou a Voskovcovou partnerkou Anne, které klíčilo už během válečného exilu v New Yorku, přerostlo na Kampě v otevřenou válku. Ženy se hádaly o přístup do společné prádelny, o peníze vložené do rekonstrukce bytu i o Werichovy psy, kteří Anne ukrutně vadili.

Svést rozpad legendární dvojice jen na hádky manželek by ale bylo moc jednoduché. Ženy byly jen hlasitým katalyzátorem něčeho mnohem hlubšího. V exilu totiž oba muži lidsky i myšlenkově dospěli úplně jiným směrem. Publiku už nechtěli servírovat staré meziválečné revuální improvizace, jenže nová autorská hra z jejich per nevznikla. Politická situace v předúnorové republice navíc houstla a prostor pro svobodnou tvorbu se dramaticky zužoval.

TIP: Pravěká jatka v jeskyni Goyet: Neandertálci pořádali děsivé kanibalistické hostiny. Neušetřili ani miminka

Dopisy, osm let mrazivého ticha a dojemné finále ve Vídni

Konec na sebe nenechal dlouho čekat. Poslední představení odehráli 11. července 1948. Pár dní nato napsal Voskovec Werichovi upřímný dopis, v němž na rovinu přiznal, že pobyt v Americe jim nenávratně „porušil chemickou formuli“ jejich vztahu. Následovalo dlouhých a mrazivých osm let absolutního ticha. Voskovec emigroval přes Paříž do USA, kde si prošel těžkou internací na Ellis Islandu, než vybudoval úspěšnou kariéru v Hollywoodu a na Broadwayi. Werich naopak zůstal v komunistickém Československu, točil slavné filmy jako Císařův pekař, ale platil za to těžkými morálními kompromisy.

Ledové kry mezi nimi roztály až v roce 1956 při náhodném setkání v Londýně. Staré křivdy byly rázem pryč a rozjela se mezi nimi neuvěřitelně hluboká a dojemná korespondence. Naposledy se tito dva velikáni objali v roce 1974 ve Vídni. Na jeviště už spolu nikdy nevstoupili, ale jejich lidské pouto přetrvalo. Když v říjnu 1980 Jan Werich zemřel, napsal Jiří Voskovec ze zámoří slova, ze kterých mrazí: „Umřela mi půlka.“ O pouhých osm měsíců později odešel za svým parťákem i on.

Zdroj: Autorka, https://www.radio.cz/en/section/spotlight/voskovec-and-werich-the-duo-that-defined-czech-interwar-theatre, https://www.czechcenter.org/blog/voskovec-werich-correspondence-history, https://www.praguepost.com/culture/voskovec-werich-legacy-in-prague

Náhledové foto: Pixabay