Mozek v pohotovosti: Proč se první noc mimo domov budíte při každém šustnutí

V dnešní době je snad až společenskou nutností vyžívat se v cestování. Kdo necestuje, jako by ani nebyl. Cestování se stává určitým statusem i námětem hovorů v rodině, mezi přáteli i kolegy v práci, při nichž se zúčastnění předhání, kdo byl nejdál a jak jim změna prostředí dobíjí baterky. Což o to, pravda to být může. Ale možná se někteří už nepochlubí s tím, že na cestách se musejí vyrovnávat se svojí noční můrou, kterou jsou cizí postele. Proč bývá někdy velkým problémem usnout první noc na novém místě? 

Když první noc ne a ne usnout

Konečně jste po dlouhé cestě dorazili do cíle a těšíte se, jak si lehnete a konečně se pořádně vyspíte. Jenže místo hlubokého odpočinku přichází nekonečné převalování a probouzení se při sebemenším zašustění. Pokud máte pocit, že první noc v cizím prostředí je prostě za trest, tak v tom nejste sami.

Další dny se vše zlepší a ve chvíli, kdy se budete chystat k odjezdu, už spíte sladce jako bumbrlíček. A víte, že tento problém má dokonce svůj název? Jedná se totiž o „efekt první noci“, kterým se zabývá nejeden spánkový vědec. Jev byl poprvé uznán v roce 1964.

Efekt první noci

V roce 2024 se efektu první noci věnovali Ahmad Mayeli a Fabio Ferrarelli z Pittsburghské univerzity ve svém článku v časopise Sleep. Tito vědci ve spánkové laboratoři provedli experiment se 45 zdravými účastníky a zjistili, že během první noci v novém prostředí opravdu dochází k prodloužené latencí nástupu spánku, ke snížené celkové době spánku a REM fáze, k nižší efektivitě spánku a k častějšímu probouzení. Proč ale k tomu dochází?

Za všechno může čelní lalok

Ahmad Mayeli je profesorem psychiatrie na Pittsburghské univerzitě a v rozhovoru pro agenturu Associated Press uvedl, že během první noci pro nás v neznámém prostředí je náš mozek ve stavu zvýšené pohotovosti. Týká se to zejména čelního laloku, což je oblast spojená s nejhlubší fází spánku. Právě ona je v noci aktivnější a kvůli tomu člověk spí méně hluboce a kratší dobu. Významnou roli hraje i věk. Efekt první noci je výraznější u dětí, dospívajících a starších dospělých, přičemž se efekt s věkem spíše zhoršuje. Nejmenší problémy vykazují lidé okolo dvaceti let.

TIP: Závod s časem, který nikam nevede

Mayeli si myslí, že náš mozek je nastavený jako noční hlídač, aby byl na pozoru, pokud se jeho majitel ocitne na novém místě, které dokonale nezná, a tudíž neví, co ho na něm může nebezpečného potkat. Tento evoluční mechanismus jsme zdědili po předcích, kteří se museli vyrovnávat s nejrůznějšími nástrahami. A proto v neznámém prostředí mozek neustále analyzuje nejbližší okolí, všechny pachy, vůně, tvrdost lůžka, teplotu a podobně, aby v případě jakéhokoliv ohrožení dokázal člověka probudit.

Na hotelovém pokoji nikoho nebude ohrožovat šavlozubý tygr, jako tomu bývalo v dávné minulosti v jeskyních, ale naše podvědomí to neví. Proto první noc bdí a hlídá. Další noci, když mozek zjistí, že je v bezpečí, už spíte mnohem klidněji.

Zdroj: autorka, iflscience.com,

Náhledové foto: Pixabay