Plánujete léto v pohybu? Sedm mýtů o klíšťatech, kvůli kterým Češi riskují zdraví  

Procházka se psem, odpoledne na zahradě, piknik v parku, výlet k vodě nebo dětské hřiště. Klíště si dnes člověk nemusí přinést jen z lesa. Přesto Češi riziko klíšťové encefalitidy často podceňují. Podle dat z průzkumu má alespoň jednu dávku očkování proti klíšťové encefalitidě 51 % obyvatel Česka, plně chráněno je však jen 17 %. Mezi důvody, proč se lidé neočkují, patří mimo jiné přesvědčení o dostatečné ochraně jinými opatřeními než očkováním, pocit, že nepatří mezi rizikovou skupinu, nebo mylná představa o léčitelnosti klíšťové encefalitidy.

Česká republika patří dlouhodobě mezi evropské země s nejvyšším výskytem klíšťové encefalitidy. V roce 2025 bylo hlášeno 703 případů tohoto onemocnění. Riziko nákazy se týká prakticky celého území republiky a případy se začínají objevovat už od jara, s vrcholem v letních měsících. „Česká republika je endemickou zemí, takže klíšťová encefalitida je pro nás onemocněním, které se vyskytuje v podstatě ve všech lokalitách a s pozvolným oteplováním i ve stále vyšších nadmořských výškách,“ říká MUDr. Renata Ciupek, ředitelka Protiepidemického odboru Krajské hygienické stanice Jihomoravského kraje.

Klíšťová encefalitida je virové onemocnění centrální nervové soustavy. Specifická antivirová léčba není k dispozici, lékaři mohou poskytovat pouze podpůrnou péči a mírnit projevy onemocnění. Jedinou specifickou prevencí klíšťové encefalitidy je očkování. Proč se však stále velká část Čechů proti klíšťové encefalitidě neočkuje? Na vině jsou hluboko zakořeněné mýty, které nás ukolébávají do falešného pocitu bezpečí.

Mýtus 1: „Na mě klíšťata nejdou“

Jedním z častých omylů je přesvědčení, že pokud člověk klíště neviděl nebo si jeho přisátí neuvědomuje, riziko se ho netýká. Jenže klíšťovou encefalitidu mohou přenášet i mladší vývojová stadia klíšťat, která snadno uniknou pozornosti. MUDr. Dita Smíšková, Ph.D., Klinika infekčních nemocí 2. LF UK, Nemocnice Na Bulovce, upozorňuje, že zhruba třetina pacientů s klíšťovou encefalitidou je chybně přesvědčená, že klíště přisáté neměla nebo že na ně klíšťata nejdou. Na rozdíl od boreliózy se virus encefalitidy přenáší téměř okamžitě. „Stačí i několik minut, nebo maximálně desítek minut, aby došlo k nákaze,“ dodává MUDr. Smíšková, Ph.D.

Mýtus 2: „Nechodím do lesa, takže jsem v bezpečí“

Klíšťata nejsou hrozbou jen pro turisty, houbaře nebo lidi, kteří tráví víkendy v lese. Vyskytují se také v městské zeleni, parcích, lesoparcích, na zahradách nebo v zarostlých plochách v blízkosti měst. Riziková tak může být i běžná každodenní aktivita. „Klíště si dnes člověk může přinést nejen z výpravy na sběr borůvek, ale i z procházky v městském parku,“ říká MUDr. Aleš Chrdle. Klíšťata se navíc začala objevovat i ve vyšších nadmořských výškách, pravděpodobně v důsledku oteplování a lepší schopnosti přezimovat.

Riziko se týká i majitelů domácích mazlíčků. Psi a kočky, kteří chodí ven, mohou klíšťata přinést domů z procházky i ze zahrady. Podle podkladů pro chovatele se člověk nenakazí přímo od psa nebo kočky, riziko ale může vzniknout při manipulaci s klíštětem.

Mýtus 3: „Stačí mi repelent a pevné boty“

Repelent, dlouhé rukávy, dlouhé nohavice, sprcha po návratu a kontrola těla jsou důležitá opatření. Sama o sobě však tato opatření proti klíšťové encefalitidě nestačí. Mnoho lidí navíc repelent nepoužívá při běžných krátkých aktivitách venku, například při cestě na hřiště, venčení psa, posezení na zahradě nebo odpoledni u vody.

Prof. MUDr. Roman Chlíbek, Ph.D., předseda České vakcinologické společnosti ČLS JEP a děkan Vojenské lékařské fakulty Univerzity obrany, upozorňuje: „Repelent je důležitým, ale nikdy ne zcela spolehlivým opatřením. Může se smývat potem nebo mechanicky otírat o oblečení a jeho účinnost tak postupně klesá, zatímco klíšťata jsou stále aktivní. Setkáváme se i s pacienty, kteří byli přesvědčeni, že repelent používají důsledně, ale přesto se nakazili. Repelent je proto doplňková ochrana, nikoli náhrada očkování. Vysoké riziko nákazy v parcích, na zahradách či dětských hřištích navíc znamená, že klíště lze chytit i při krátkém pobytu venku, při kterém mnoho lidí repelent ani neaplikuje.“

Mýtus 4: „Očkování je důležité jen pro děti“

Častou situací v českých rodinách je, že rodiče řeší očkování dětí, ale na vlastní ochranu nemyslí. Přitom u dospělých bývá průběh onemocnění závažnější. „V praxi často vidíme, že dospělí nechají očkovat své děti, ale na sebe zapomínají. Ptám se jich proto, jak k tomu přijdou jejich děti, pokud pacienti sami onemocní? To je argument, který často funguje,“ říká MUDr. Irena Moravíková.Podle vedoucího Oddělení epidemiologie infekčních nemocí SZÚ MUDr. Jana Kynčla, Ph.D., může nemoc u dospělého v produktivním věku znamenat nejen ohrožení zdraví, ale také zásadní socioekonomickou zátěž pro rodinu kvůli výpadku příjmů a dlouhé rekonvalescenci.

Foto: Pixabay

Mýtus 5: „Jedna dávka očkování stačí“

Pro dlouhodobou ochranu proti klíšťové encefalitidě je nutné dokončit celé třídávkové schéma a následná přeočkování. Pro osoby nad 50 let je navíc toto očkování plně hrazeno z veřejného zdravotního pojištění. Mladší ročníky mohou využít příspěvky z preventivních programů pojišťoven.

Podle průzkumu má alespoň jednu dávku očkování proti klíšťové encefalitidě 51 % obyvatel Česka. Třetí dávku potřebnou k ukončení základního schématu ale dokončí jen část očkovaných a první přeočkování po 3 letech absolvuje pouze 17 %. „Očkování první dávkou se sice v populaci zvyšuje, nedaří se však zlepšovat dodržování očkovacího schématu. Mnoho lidí se již nedostaví na další dávky základního očkování ani na přeočkování po několika letech. To je pravděpodobně nejzásadnější výzva do budoucnosti, na kterou bude třeba se v České republice soustředit,“ říká MUDr. Jan Kynčl, Ph.D.

Mýtus 6: „Očkování má smysl jen před začátkem sezony“

„Očkování proti klíšťové encefalitidě je možné zahájit kdykoliv během roku. Pokud to někdo nestihne na konci zimy nebo na jaře, může se nechat naočkovat i v průběhu sezony, pouze se upraví očkovací schéma,“ vysvětluje MUDr. Renata Ciupek.

Pokud jste tedy očkování dosud odkládali, i v letních měsících je možné očkování zahájit ve zrychleném očkovacím schématu. To je navrženo právě pro období, kdy je potřeba navodit ochranu co nejdříve. „Interval mezi první a druhou dávkou je zkrácen na 14 dní a ochrana nastupuje zhruba do měsíce,“ upřesňuje epidemioložka MUDr. Hana Tkadlecová. I v létě platí, že mít alespoň jednu dávku je lepší než žádnou, dostatečnou ochranu pro aktuální sezonu však lze očekávat až přibližně 14 dní po druhé dávce.

Mýtus 7: „Klíšťová encefalitida je léčitelná“

Přestože klíšťovou encefalitidu vnímá jako závažné onemocnění pouze 54 % obyvatel Česka, jde o nemoc, na kterou lékaři nemají k dispozici cílený lék. Pokud se virus dostane do centrální nervové soustavy, léčba se zaměřuje především na zvládání příznaků a podporu organismu. Právě proto odborníci zdůrazňují prevenci a dokončené očkování jako účinnou specifickou ochranu před onemocněním. Riziko přitom není zanedbatelné, jelikož podle průzkumu mělo za poslední rok zkušenost s přisátým klíštětem 33 % obyvatel Česka.

„S léčbou klíšťové encefalitidy je to poněkud komplikovanější. Nemáme lék, který by přímo působil na virus, pacient ale samozřejmě není ponechán svému osudu – je mu poskytována veškerá podpůrná léčba. Přesto vždy záleží i na tom, jak sám organismus onemocnění zvládne,“ popisuje MUDr. Renata Ciupek.

Léto je obdobím výletů, dovolených, práce na zahradě i běžného pohybu venku, a právě proto je vhodný čas zkontrolovat nejen repelent, ale také očkovací průkaz. Klíšťová encefalitida se může týkat každého, kdo tráví čas venku, a spoléhat se pouze na štěstí, rychlou kontrolu těla nebo repelent nemusí stačit. Odborníci proto doporučují nepodceňovat prevenci, dokončit celé očkovací schéma a hlídat si i pravidelná přeočkování.

Zdroje info: Autor, odborníci

Náhledové foto: Pixabay