sv1

10 milionů cihel ve zlatě – to je Šveitigoum

Zdroj náhledového obrázku: Pixabay.com

Za tímhle jedinečným pohledem se musíte vydat do Myanmaru. Dnes vás totiž chceme pozvat za zlatou pagodou alias Šveitigoum, jejíž povrch opravdu pokrývá tento ryzí kov. Tyčí se nad klidnou hladinou Královského jezera severně od Rangúnu (metropole země).

Šveitigoum vyrostla v 18. století, přesněji v roce 1768. Nechal ji vystavět král Schinbchyušin a tvoří ji kromě již zmíněných neuvěřitelných 10 milionů cihel i 100 000 mosazných šroubů a 3 538 zvonů.

Nejkrásnější ze „země pagod“

Ano, přesně tak se Myanmaru někdy přezdívá a navštívíte-li Šveitigoum, pak pochopíte proč. Vypíná se naposvátném vrcholku Theinguttarra, uctívaného budhisty již více než 2 500 let. Právě tady má spočívat osm buddhových vlasů, jež daroval barmským obchodníkům několik dní poté, co dosáhl svého osvícení.

Nejdříve je střežil jen plát ze zlata umístěný ve skromné stavbě, ovšem Šveitigoum alias Šveitigoumská pagoda dala tomuto počinu docela jiné rozměry. Nahoru můžete přijít po čtyřech krytých schodištích a to z jakékoliv světové strany.

Zdroj obrázku: Pixabay.com

Měli byste vědět: stúpa samotná prý představuje Buddhovu obrácenou žebráckou misku.

Stúpa se postupně zužuje v tzv. hui – štíhlou část, na níž jsou zavěšeny všechny zvony. Sami si můžete na plášť pagody rituálně přitlačit kousek zlaté fólie, přinést květinový dar apod. Mimochodem samotné zlacení je obnovováno každých 20 let a to prostřednictvím veřejné sbírky.

Za legendou plovoucího zvonu

Nedaleko Šveitigoum lze ve zvláštním pavilonu spatřit i Mahágantchu – jeden z největších zvonů na Dálném východě. Původně na něj měli zálusk Britové během první Angolo-barmské války (1824-1826). Zvon jim však spadl do řeky. Pokusy o jeho vyzvednutí nebyly úspěšné. Barmánci se nabídli, že to udělají, pokud se ovšem bude moci Mahágantcha vrátit na své místo. A vskutku se jim to povedlo – a to díky ohromnému množství bambusových tyčí, které k němu pod hladinou připevnili. I díky tomu tu lze tento poklad obdivovat dodnes.

Opravdu ráda cestuji - většinou s kompasem v ruce, ale občas i prstem po mapě. A o všechny zajímavosti, které na cestách potkám, se s vámi ráda podělím.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *