Syn se stěhuje s vnukem do Kanady. Když nepomohly prosby, prostě jsem mu to spočítala

Syn se stěhuje s vnukem do Kanady. Když nepomohly prosby, prostě jsem mu to spočítala. Děti dokážou být někdy pořádně nevděčné. Slušnost dětí vůči rodičům už se prostě někam vytratila. A já se přitom tak těšila na vnoučka.

Ano, tak nějak by se dala shrnout lamentace starší dámy, kterou jsem měla tu „čest“ obsluhovat na jedné z našich akcí. Já vím, že poslouchat se nemá, ale dámy měly stůl víceméně u baru a tahle nemluvila právě potichu. Zkusím vám tu přepsat, co vyprávěla.

Těšila jsem se na vnoučata

„Ty moje děti se mi nějak nepovedly,“ začala hovor. „Dcera nechce děti vůbec a syn mi až teď, teď po tolika letech pořídil vnoučka. A prý jen jednoho – jedno dítě je prý na tuhle dobu až moc. Teď je mu půl roku, podívejte, jak je sladký.“ Tady vytáhla fotku, to jsem ale neviděla.

„A já se těšila, jak budeme spolu chodit do parku a na kroužky, jak ho povedu do školky a do školy… Jenže ten můj kluk se zbláznil. Na drahý škole jsem ho držela, aby z něj něco bylo, a on teď přišel s tím, že dostal místo v Kanadě a že se na jaře stěhují. Jakoby si nemohl najít dobrou práci i tady. Samozřejmě, že jsem mu řekla, že se mi to nelíbí. Že přijdu o vnuka a tak. Na to mi řekl, že na vzdálenosti přece nezáleží a že mi párkrát do roka zaplatí letenku. Jenže co je mi po nějaké letence, já chci vnuka.“

Foto: Pixabay

Zkusila jsem to po zlém

„Na tohle jsem si teda děti nevychovávala, aby mě tady na stará kolena nechaly. No, dožralo mě to. To asi chápete. Tak jsem se naštvala a spočítala klukovi, co mě stála ta jeho studia, jídlo a tak. Na 260 000 korun jsme to s manželem propočetli, a to jsme se ještě drželi nízko. Tak jsem mu to poslala s tím, že je pěkně nevděčnej a že doufám, že mi to alespoň z té své nové práce rychle splatí. Já jsem tak nějak doufala, že se toho lekne. Že si uvědomí, jak vůči mně jedná nefér.“

Mohlo by vás zajímat: Úplně první obětí železniční nehody na světě se stal poslanec.

A víte, co? Druhý den mi ty peníze cinkly na účtu a od té doby mi ten holomek nezvedá telefon a snacha taky ne. Ale jestli si myslí, že mě připraví o vnouče, tak to se pletou. Poženu to i přes soud, takhle omezit styky babičce se přece nemůže.“

No, milí čtenáři, co k tomu dodat. Mě jen překvapilo, že jí zbytek stolu vážně přikyvoval. Uvažovala jsem, jestli mají opravdu stejný názor nebo se jim prostě nechtělo s touhle ráznou madam hádat. Já bych se tedy klidně hádala. Nečekám, že se o mě moje děti na stáří postarají. Chci, aby měly svůj život, své zájmy, svoje rodiny. A když se zhlédnou v zahraničí? Proč ne, když tyhle možnosti mají? Obě mluví anglicky perfektně, tak proč by toho neměly využít, co vy na to?

Zdroje info: Autor

Náhledové foto: Pixabay