Červencový výlet na Štrbské pleso. Skvělá pizza a výhledy

Když se řeknou Vysoké Tatry, mnohým z nás se vybaví Štrbské pleso. Ano, jde o takový malý Václavák Vysokých Tater, nicméně projít se okolo něj rozhodně stojí za to. My jsme na konci července vyrazili a rozhodně jsme ničeho nelitovali. O žádné velké turistice jsme neuvažovali, chtěli jsme si užít Štrbského plesa pouze jen tak lážo plážo. Náš výlet vám popíšeme poměrně podrobně a upozorníme na to, co se nám líbilo a co už méně. Úvodem předznamenáme, že v žádných zástupech jsme rozhodně nešli a nikde na nic nečekali. Lidí nebylo tolik.

Moderní zubačkou ze Štrby

Vlaková stance ve Štrbě není žádný zázrak. Už po cestě jsme potkali několik budov, které by si zasloužily spíše bourací kouli než cokoli jiného. Horní část stanice, kde přijíždí samotná zubačka ze Štrbského plesa, je ale hezká. Celodenní lístek na Tatranskou trasu vyjde na 7 eur, což není žádná hrůza na to, že se člověk může toulat kudy chce celý den. My jsme jeli pouhých zhruba 15 minut a byli jsme na místě.

Zubačka ve Štábu: Foto Radek Štěpán 

Nádraží ve Štrbském plesu: Foto Radek Štěpán

Kolem hotelů a stánků až k plesu

Už po výstupu ze zubačky a průchodu nádraží jsme viděli hotel Panorama. Budova je architektonicky opravdu zajímavá. K němu jsme ale nešli, jelikož jsme vyrazili po asfaltové silnici spolu s dalšími lidmi ke Štrbskému plesu. Cestou jsme minuli několik obchůdku a stánků se vším možným. Klasiku představoval Tatranský čaj, nicméně v nabídce byl i kořen hořce a pálenka s jeho esencí. Brr, ochutnal jsem. Ceny zhruba jako u nás, takže pohoda. K plesu jsme dorazili zhruba za 10 minut.

Cesta ke Štrbskému plesu: Foto Radek Štěpán 

Krásné pohledy na lesknoucí se hladinu

Ano, přesně ty nám byly odměnou. Chvíli jsme šli stezkou po břehu Štrbského plesa, nicméně vrátili jsme se na hlavní silnici kolem dalšího známého a slavného hotelu Patria. Ten nabízí i prezidentské apartmá. Zvenku už se na něm ale také podepisuje zub času. Po hlavní silnici, kde už auta takřka nejezdí, jsme dorazili až k hotelu FIS. Za minulého režimu šlo o luxusní hotel. Nyní už zvenčí vypadal lehce ošuntěle.

Tip: Skalnaté pleso na vlastní kůži. 2000 korun se nám platit nechtělo.

Skvělá pizza pod lanovou

Na rychlé občerstvení ve stáncích pod slavnými, ale dnes už ne úplně funkčními skokanskými můstky jsme moc chuť neměli. České pivo a langoše, no, nic moc. Jídlo jsme si dali až v občerstvení pod lanovkou vedoucí na Solisko. Pizzy tyčinky se slaninou za 12 eur a guláš za 7 eur docela ušly. Pizza tyčinky byly naprosto čerstvé a křupavé, pecka. Guláš obsahoval brambory, na což moc zvyklý nejsem, ale budiž. Z piva jsem si vybral Šariš za 3 eura. Jsme na Slovensku a Plzeň nebo Radegast si mohu dát i u nás a v lepší podobě.

Pizza tyčinky se slaninou: Foto Radek Štěpán

Porsche ve skleníku: Foto Radek Štěpán

Zpět běžkařskou trasou

Poté, co jsme si prohlédli sporťák Porsche, který byl vystaven ve skleněné vitríně u spodní stanice nové lanovky, jsme se vydali zpět běžkařskou trasou, jež vede zpět ke Štrbskému plesu. Cestou jsme minuli komerční nesmysl v podobě stezky v oblacích. Proč bych za ni měl platit, když si mohu vyjet lanovkou na Solisko a uvidím toho mnohem více? No, co už. Okolo Štrbského plesa jsme si užili západu slunce a dorazili zpět k zubačce. Den uletěl jako divý a Štrbské pleso zase stálo za to. Ostatně jako vždycky.

Stezka v oblacích a běžkařský areál: Foto Radek Štěpán

Zdroje info: Autor

Štrbské pleso: Náhledové foto Radek Štěpán, fotogalerie Radek Štěpán