Japonská babička byla až donedávna cizincům zapovězena, dnes tu každoročně trhají rekordy

Jde asi o nejznámější babičku na světě, tedy pokud věříte teorií o vzniku jejího jména. Jazykem Země vycházejícího sluce se babička řekne „fuči,“ takže s touto nápovědou už asi tušíte, že dnes vám řekneme pár zajímavostí o hoře Fudži.

Jde bez nadsázky o nejznámější symbol Japonska. Aby ne, jde o nejvyšší bod v krajině (vrchol najdete ve výšce 3776 metrů nad mořem) a váže se k němu řada pověstí a legend.

Od starověku až dodnes – posvátný symbol pro všechny

První písemné zmínky o tajuplných silách sídlících na Fudži se datují do osmého století našeho letopočtu. Pocházejí z pera šintoistů, kteří však pravděpodobně vycházeli z mnohem starších legend. Důvod bázně je jasný – Fudži je totiž dodnes aktivním vulkánem, i když naposledy vybuchla v roce 1707.

Zdroj obrázku: Pixabay.com

Dnes stejně jako před staletími míří na její vrchol průvody zbožných poutníků. Málokdo to ví, ale ještě do roku 1860 ženy na vrchol nesměly. A prvním cizincem, který horu zdolal, byl v témže roce vysoce postavený britský diplomat. Dnes tvoří více než třetinu návštěvníků každý rok turisté a jejich počet se stále zvětšuje. I proto Japonsko začíná mluvit o regulaci. Na druhou stranu pro zmírnění situace nic aktivně nedělá.

Dříve výstup na několik dní, dnes ho zvládnete za den

Na cestu k vrcholu se totiž můžete vydat po několika cestách. Všechny jsou lemované příležitostmi k odpočinku i mnoha místy, sloužícími k ubytování. Fungují však pouze v době prázdnin – tedy v červenci a srpnu. Mimo tuto dobu není výstup doporučován, a to kvůli mnohdy nepředvídatelnému počasí.

Mezi nejoblíbenější dobu pro túru k vrcholu patří noční hodiny. Sledovat východ slunce z hory Fudži je totiž něčím opravdu magickým. Navíc si nahoře můžete dopřát asi hodinovou procházku okolo kráteru a pokochat se místní svatyní. Cesta nahoru tedy určitě stojí za to.

Zdroj náhledového obrázku: Pixabay.com