Proč bych nikdy na dovolenou nejela do lákavé exotiky

Cestování do exotických destinací se v současnosti často prezentuje jako top životního stylu. Záběrů tyrkysového moře či chrámů v ranním oparu jsou plné sociální sítě. V době, kdy se lidé předhánějí, kdo navštívil více takových zemí, kdo projel Indii vlakem nebo ochutnal pouliční jídlo v tisíc kilometrů vzdálené Tramtárii, přiznám něco, co moc populární není. Do rozvojových zemích bych na dovolenou nejela. Nevidím v tom lákavý únik z reality, ale spíše to na mě působí jako prostředí plné rozporů a stresu.

Falešné pozlátko za plotem resortu

V chudších regionech jsou typickým symbolem turismu izolované all-inclusive komplexy, v nichž turisté tráví volný čas s ochrankou za zády. Mají tam sice k dispozici hotelové bazény, pokoje s klimatizací a stoly plné jídla, ale za plotem ihned začíná zcela jiný svět. A ten mívá hodně daleko k tomu, co je turistům v resortu prezentováno.

TIP: Plánujete dovolenou v exotice? Možná tam na vás budou čekat záplavy nebo lesní požáry

Vím, že je zcela normální pro našince relaxovat s koktejlem u bazénu. Ale když si uvědomím, že hotelový personál možná pracuje dvanáctihodinové směny za zlomek evropské minimální mzdy, tak by mě takový odpočinek moc nebavil.

Zdravotní rizika a absence bezpečí

Dovolená slouží k tomu, aby si na ní člověk zregeneroval své síly. Volný čas by nemělo vyplňovat neustálé vyhodnocování možných rizik. Jenže v některých velmi oblíbených destinací, například na takovém Zanzibaru či Bali, je poměrně nízká úroveň zdravotní péče. Představa, že by v Tanzanii člověk musel do státní nemocnice, lákavá příliš není. Lepší péči dostane jen v soukromých sanatoriích, a to jen za předpokladu, že má sjednanou pojistku u renomované pojišťovací společnosti.

Asi by mě v Egyptě nebavilo dumat nad tím, jestli je ten čerstvý salát umytý hygienicky balenou vodou, nebo jestli jsem právě nesnědla něco, co by mi za zanedlouho pořádně hnulo trávením.

Do Indie jezdí lidé meditovat a objevovat spiritualitu a své já. Nechápu, proč tak daleko. Vždyť když vylezou na leckterý kopec v naší zemi, tak tu spiritualitu mohou také cítit. Stačí se podívat na Svatý Hostýn či horu Říp. V Indii je velká míra pouličního žebrání, toulavá zvířata a vysoké riziko nákazy z jídla a vody.

V Dominikánské republice jsou turisté také obvykle zavřeni v hotelových resortech, které by kvůli kriminalitě raději neměli opouštět. Navíc, přes hranici je neklidné Haiti, kde je vyšší výskyt cholery, malárie a dalších nemocí včetně nemoci dengue. Asi by mě nebavilo se neustále se mazat repelentem proti hmyzu a mít uši a oči v pohotovosti a sledovat, jestli na mě neútočí nějaký ten nakažený komár.

Keňa je rájem pro toho, kdy se rád podívá na divoká zvířata přímo v jejich přírodním prostředí. Pochopitelně turisté jsou ubytováni v luxusních safari kempech. Jenže mimo ně natrefí opět na chudobu, slumy, kriminalitu, a navíc je tu i vysoké zdravotní riziko, že se nakazí nějakou tropickou nemocí. Ani v Keni se nedoporučuje ošetření ve státních nemocnicích kvůli horší zdravotnické péči.

Na dovolené nepotřebuji luxus

Netvrdím, že všechny rozvojové země jsou nebezpečné. Ostatně spousta lidí do nich jezdí a nic tak strašného se jim nestalo. Rozumím i tomu, když někdo říká, že smyslem cestování je poznávání jiných kultur, k čemuž patří i viditelný rozdíl mezi tím, jak mnohdy nuzně žijí místní, a jaký komfort je dopřáván turistům. Ale mě by taková dovolená nebavila.

A kde se cítím bezpečně? U nás doma. V naší republice. Sice mě tu také mohou okradnout, z jídla mohu dostat salmonelózu, ale v nemocnici se domluvím a vím, že se mi dostane péče na vysoké úrovni. Takže asi tak.

Zdroj: autorka, https://mzv.gov.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/stredni_amerika/dominikanska_republika/cestovani/health_care.html

Náhledové foto: Pixabay