Uličkové vši v letadle: Fenomén, který vám spolehlivě zkazí i tu nejkrásnější dovolenou

generální ředitel, United Airlines, lidské gesto, první třída, letecká doprava

Uličkové vši v letadle: Fenomén, který vám spolehlivě zkazí i tu nejkrásnější dovolenou. Cestování letadlem už dávno není tou romantickou záležitostí, kdy se lidé do oblak nastrojili jako do opery a stevardky rozlévaly šampaňské s úsměvem filmových hvězd.

Dneska je to spíš taková okřídlená šalina, kde se mačkáte na pár centimetrech čtverečních. A co je na tom nejhorší? Nejsou to ani turbulence, ani gumové kuře k obědu. Jsou to lidi. Konkrétně jeden speciální živočišný druh, pro který se v letecké hantýrce vžil nelichotivý název uličkové vši. Pokud jste někdy letěli, vsadím boty, že jste je potkali. A dost možná vás vytočili k nepříčetnosti.

Kdo jsou tihle otravní paraziti paluby

Termín „aisle lice“, tedy v překladu právě ty uličkové vši, se poprvé vylíhl v diskusích na internetovém fóru Reddit a od té doby se šíří světem rychleji než viróza v mateřské školce. Nejde o žádný hmyz, který by vám skákal do vlasů ze zavazadlového prostoru. Jde o ty cestující, kteří mají pocit, že vteřinu po dosednutí letadla na ranvej nastává boj o holý život.

Sotva letadlo zpomalí a pilot ještě ani nestačí vypnout motory, tihle jedinci už mají odepnuté pásy a stojí v uličce v podivném předklonu, protože nad nimi je nízký strop. Mačkají se na vás, dýchají vám na záda a lokty vás šťouchají do hlavy, jen aby byli o deset centimetrů blíž k východu. Je jim úplně fuk, že se dveře otevřou až za deset minut a že personál musí nejdřív přistavit schody. Oni prostě musí stát.

Agresivita u východu a házení kufry

Problém s uličkovými všemi není jen v tom, že jsou otravní. Často se chovají jako utržení ze řetězu. Jsou schopní vám bez mrknutí oka vyhodit kufr z horní skříňky na zem, jen aby se dostali ke svému batohu o vteřinu dřív. Pokud ještě sedíte a čekáte, až se ulička uvolní (což je mimochodem ten jediný rozumný postup), klidně se na vás namáčknou tak těsně, že cítíte, co měli včera k večeři.

Letiště, příběh, dovolená, létání, limity

Foto: Pixabay

Pochopit se to dá u někoho, kdo má na přestup patnáct minut a vidí svůj navazující spoj už rolovat na start, ale ruku na srdce – kolik takových lidí v letadle je? Většina z nich se prostě jen neumí chovat a má pocit, že když budou stát v uličce jako první, budou v hotelu u bazénu dřív než ostatní. Spoiler: nebudou. Stejně se všichni potkáte u pásu s kufry.

TIP: Chorvatsko každé léto praská ve švech, ale existují místa, kde si od davů opravdu odpočinete. Dugi Otok patří mezi skryté poklady, které nabízejí klid, krásnou přírodu a autentickou atmosféru.

Pozor na příbuzné u brány: Seznamte se s gate lice

Aby toho nebylo málo, tenhle druh má ještě své bratrance, kterým se říká „gate lice“ neboli vši u brány. To jsou ti experti, kteří se nahrnou k nástupnímu gatu hodinu před odletem. Blokují průchod, i když se zrovna odbavuje první třída nebo rodiny s dětmi, a oni mají sedadlo v poslední řadě a patří do skupiny C.

Tlačí se dopředu, pletou se personálu pod nohy a tváří se, že pokud nenastoupí jako první, letadlo odletí bez nich. Přitom mají své místo v letadle jasně dané. Jejich jedinou motivací je většinou strach, že na ně nezbyde místo v horním boxu na zavazadla, což je v dnešní době nízkonákladovek bohužel reálná obava, ale jejich chování to neomlouvá.

Proč personál lidi v uličce dříve neusměrní?

Palubní průvodčí mají po přistání plné ruce práce.

Může mě letecká společnost za agresivní chování při výstupu vykázat z budoucích letů?

Teoreticky ano, pokud se uličková veš chová agresivně.

Existuje způsob, jak se uličkovým vším vyhnout?

Nejlepší strategií je sedět u okénka a prostě počkat, až se hlavní vlna „vší“ vyhrne ven.

 

Zdroj: https://www.independent.co.uk/travel/news-and-advice/aisle-lice-plan-travel-passengers-b2688215.html, https://www.independent.co.uk/travel/news-and-advice/aisle-lice-plan-travel-passengers-b2688215.html

Náhledové foto: Pixabay

Mohla by vás zajímat tato témata

Opravdu ráda cestuji - většinou s kompasem v ruce, ale občas i prstem po mapě. A o všechny zajímavosti, které na cestách potkám, se s vámi ráda podělím.