V Evropě byl zaznamenán jedovatý pavouk. Je třeba se bát?

Loxosceles laeta neboli koutník, do Evropy nepatří. Nedávno byl ale objevený v Portugalsku a je třeba brát v potaz, že už je i v Evropě. Jeho domovinou je Jižní Amerika, převážně Chille, Brazílie, či Argentina. Spatřen byl v Portu, a to 10. září roku 2025. O rok později pak 10. ledna, kdy byl ale nalezen již mrtvý. V obou případech se jednalo o samce. Otázka zní, je třeba se bát?

Proč je tento druh pavouka tak nebezpečný

Jeho kousnutí je nejen bolestivé, ale způsobit může i nekrózu tkáně. Pavoučí jed tohoto druhu obsahuje dermonekrotickou látku zvanou sfingomyelináza D. Jedná se o jedovatou látku koutníků, která může způsobit rozpad tkáně, hluboké kožní léze a v těžkých případech i další vážné komplikace.

Na první pohled je pavouk velmi nenápadný, své pavučiny si netvoří viditelně jako ostatní pavouci. Skrývá se často v koutech, rozích či ve stinných místech, vyloučené nejsou ani zdi domu, garáže, nebo vlhké sklepy. Pavouk není agresivní, kousne vás jen ve chvíli svého ohrožení, kdy ho můžete nevědomě přimáčknout na látku vašeho oblečení.

Jak pavouka poznat

Pavouk má dlouhé tenké nohy, jeho tělo je zbarveno do hnědé až žluto hnědé barvy s houslovitou kresbou na tzv. hlavohrudi. Při setkání je velmi plachý a útočí jen ve chvíli, kdy se cítí být někým či něčím ohrožený.

Je velmi podobný koutníkovi ryšavému, který zde už nějakou dobu v Evropě žije. Oba pavouci jsou snadno zaměnitelní. Vědci upozorňují na to, že s příchodem globálního oteplování se bude těmto druhům pavouků nejspíš dařit čím dál častěji. Při setkání s tímto nebezpečným druhem je lepší se hned vzdálit. Upozornit na výskyt můžete entomologickou stanici, která již daný druh pavouka podrobně a ochotně prozkoumá. Pavouka proto nechytejte holýma rukama ani ho nezahánějte do kouta, mohl by útočit. Doma kontrolujte častěji obuv, prádlo, oděv i lůžkoviny.

Zdroje informací: Autorka

https://cnn.iprima.cz/novy-jedovaty-pavouk-v-evrope-toto-muze-zpusobit-jeho-kousnuti-516325

Náhledové foto: Ssiltane, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons