Jed, hlad a kamenná hrobka. Japonští mniši šli až „na krev“, kvůli víře se dobrovolně zaživa mumifikovali

Jed, hlad a kamenná hrobka. Japonští mniši šli až „na krev“, kvůli víře se dobrovolně zaživa mumifikovali. Tenhle šílený rituál, který jako první popsal v devátém století slavný mnich Kúkai, rozhodně nebyl pro žádné slabé povahy. Celý proces trval bezmála deset let a byl plný nepředstavitelné bolesti. Během první fáze, která trvala tisíc dní, musel mnich kompletně změnit jídelníček. Přestal jíst rýži, pšenici a další běžné potraviny. Živil se výhradně divokými ořechy, semínky a bobulemi, které nasbíral v lesích. K tomu podstupoval extrémní fyzickou zátěž, aby své tělo stoprocentně zbavil veškerého podkožního tuku.

Jakmile měl tuhle fázi za sebou, přitvrdilo se. Dalších tisíc dní jedl už jenom kůru stromů a tuhé kořínky. Na konci tohoto období začal mnich pít speciální čaj uvařený z mízy stromu Toxicodendron vernicifluum neboli škumpy lakodárné. Tato tekutina je ve skutečnosti prudce jedovatý lak, který se v Japonsku používá k natírání misek. Nápoj vyvolal masivní zvracení, čímž tělo bleskově zbavil téměř všech tekutin. Jed se navíc usadil ve tkáních, kde působil jako dokonalý vnitřní konzervant – po smrti totiž spolehlivě odpuzoval červy, larvy a bakterie, které by jinak spustily klasický rozklad.

Pohřben zaživa v lotosovém květu

Po šesti letech této drsné přípravy, kdy z mnicha zbyla doslova jen kostra potažená kůží, přišlo finále. Dotyčný se nechal zaživa pohřbít do kamenné hrobky, která byla jen o pár centimetrů větší než on sám. Mnich se uvnitř usadil do lotosové pozice, ze které se už nikdy nepohnul, a propadl se do nejhlubší meditace.

Jediným spojením se světem živých byla tenká bambusová trubička, která mu pod zem přiváděla minimum kyslíku, a malý zvoneček. Každé ráno musel mnich na zvonek zazvonit, aby dal bratrům v klášteře vědět, že jeho srdce ještě bije. Když jednoho dne zvonění utichlo, mniši bambusové stéblo vytáhli, hrobku neprodyšně zapečetili a nechali ji zavřenou dalších tisíc dní.

Foto: Pixabay

Verdikt po otevření hrobky: Buddha, nebo propadák?

Když tato lhůta uplynula, nastal den zúčtování. Mniši hrobku slavnostně otevřeli, aby zjistili, jestli se experiment vydařil. Pokud tělo vyschlo a proměnilo se v dokonalou mumii, byl dotyčný okamžitě prohlášen za živého Buddhu. Tělo bylo vyjmuto, oblečeno do luxusních brokátových rouch a vystaveno v chrámu k uctívání.

Pokud ale tělo i přes veškerou snahu podlehlo hnilobě, mnich statusu Buddhy nedosáhl. Přesto se s ním nikdo nemazlil. Nad hrobem se provedl rituál vymítání démonů a hrobka se znovu zavřela. Někdy se ale i na tyto nedokonalé adepty usmálo štěstí. Aby kůže vydržela, vyudila se v kouři z kadidla a mnich byl v klášteře vystaven také.

Tento krvavý rituál v Japonsku oficiálně zakázala vláda až v roce 1877, kdy ho legislativa označila za nelegální asistovanou sebevraždu. O tento náročný proces se v průběhu staletí pokusily stovky mnichů, ale úspěšného konce dosáhlo pouhých 28 z nich.

Cestovatelský tip: Kde spatřit mumii v Himálaji

I když je šokusinbucu čistě japonskou záležitostí, velmi podobný úkaz můžete spatřit i mimo zemi vycházejícího slunce. Pokud máte rádi pořádnou exotiku, vyrazte do severní Indie, konkrétně do himálajské oblasti Spiti Valley. V malé, zapadlé vesničce Gue se v místním buddhistickém chrámu nachází unikátní, zhruba 550 let stará přirozená mumie mnicha jménem Sangha Tenzin.

TIP: Kdysi srdce sklářské výroby, dnes místo, které znovu získává život. Huť František v Sázavě prochází proměnou a otevírá se veřejnosti jako prostor pro kulturu i setkávání.

Tento buddhistický mnich se podle pověsti obětoval v době, kdy vesnici sužovala krutá morová rána a sucho. Když jeho tělo po smrti přirozeně vyschlo v suchém a chladném horském vzduchu, mor prý jako zázrakem ustal. Mumie byla objevena až v roce 1975 po silném zemětřesení a dnes je celosvětovým unikátem, protože má stále zachovalé vlasy i zuby a sedí v naprosto přirozené meditační poloze bez jakéhokoli zásahu moderní chemie.

FAQ – Nejčastější otázky týkající se japonské sebemumifikace šokusinbucu

Co je šokusinbucu?
Šokusinbucu je extrémní náboženská praktika sebemumifikace, při níž se někteří buddhističtí mniši dlouhodobým odříkáním snažili připravit své tělo na zachování po smrti.

Které náboženství tuto tradici spojovalo se sebemumifikací?
Praktika bývá spojována hlavně s japonským směrem Šingonský buddhismus, jednou z významných větví esoterického buddhismu.

Kolika mnichům se podařilo dosáhnout úplné mumifikace?
Odhaduje se, že rituál podstoupily stovky mnichů, ale úspěšně mumifikované ostatky zůstaly jen u několika desítek případů.

Zdroj:

Náhledové foto: Pixabay