Kameny, které se samy přemisťují. Záhada nebo fyzika?
Údolí smrti je jedním z nejextrémnějších a donedávna i nejzáhadnějších míst naší planety. Pohyblivé kameny, které se zde samy posouvají po dně vyschlého jezera Racetrack Playa, z něj dělají světový fenomén. Bez jediného dotyku člověka či zvířete za sebou zanechávají dlouhé stopy v prachu, což po desetiletí mate i ty nejotrlejší vědce, geology i zvídavé dobrodruhy. Dnes již tušíme, co záhadou dění je. O co jde?
Balvany o váze 320 kg
Obří balvany, o kterých bude dnes řeč, váží několik stovek kilogramů. Je pochopitelně jasné, že lidské ruce by k pohybu balvanů jen těžko mohly přidat dostatečnou sílu. Zcela náhodně ale vědci objevili odpověď na otázku, která jim nedala spát dlouhé roky. Jak je možné, že se kameny o tíze několika set kilogramů samy hýbou?
Nejde o žádný Sci-fi příběh
Jde jen o to, že se naše klima prudce mění. Za vše může led i vítr. Kameny, jež leží na stejném místě se jednou za pár desítek let pohnou o kus dál a zanechají za sebou jasně viditelnou stopu. V prachu je tak snadné určit, o kolik se daný kámen pohne. Tým vědců z centra Scripps Instituton v San Diegu, v Kalifornii se rozhodl pozorovat balvany na dálku. Největším přáním vědců bylo, vidět pohyb balvanů v přímém přenosu. I když se jednalo o balvany, které si museli vědci sami dovézt, i tak to pro vědecký výzkum přineslo několik jasných odpovědí.
Vědci dovezli patnáct balvanů
Na zhruba patnáct balvanů upevnili GPS jednotky, které umí podrobně detekovat pohyb, zaznamenat dokážou dokonce i volný pohyb způsobený nárazem větru v jednotlivých sekundách času. Dva dlouhé roky od začátku experimentování čekali vědci na to, že se něco stane. I když to někteří označovali za velmi nudný experiment, stalo se pak něco, čemu nemůže nikdo uvěřit až do teď. Aby se kameny pohnuly, muselo dojít hned k několika událostem najednou.
Osudový den
Pláň, na které balvany ležely, se v určitou chvíli vlivem počasí naplnila vodou. Ta se za nízkých teplot proměnila v noci v led. Za slunečních dní se pak rozpadl na jednotlivé desky, po kterých byl přesun za pomoci větru mnohem snadnější. Dne 21. prosince roku 2013 došlo k rozlomení ledu v pravé poledne, za zvuku úporného skřípění se kameny za pomoci slabého větru pohnuly vpřed jen o několik málo centimetrů, což na kameře nebylo v první chvíli tak patrné. Nakonec se ukázalo, že se do pohybu daly díky tenké vrstvě ledu, která měla jen tloušťku menší než 5 milimetrů. K pohybu jsou dle vědců zapotřebí chladné noci. Jakmile se vytvoří tenká vrstva ledu a vítr zafouká, je šance na posun balvanů díky klimatickým změnám o to větší.
Autem, ale bez signálu
K jezeru se lze do Údolí smrti dostat běžně i autem. Je však nutné počítat s velkou dávkou benzínu na zpáteční cestu. Jakmile budete mít to štěstí se na takovéto místo dostat, je potřeba si uvědomit, že s autem je důležité zůstat stát před jezerem. Z ochranářských důvodů se na jezero nesmí vjíždět. Pozorovat lze vyschlé jezero jen z dálky. Navíc zde není žádný mobilní signál, pokud byste potřebovali zavolat první pomoc, jen těžko by vás měl s operátorem kdo spojit. Ne nadarmo se říká místu Údolí smrti.
Zdroje: Autorka https://www.lideazeme.cz/clanek/lideazeme-cz-zeme-severni-amerika/135065/zahada-plujicich-kamenu-v-udoli-smrti-obja
Náhledové foto:
