Historická Huť František v Sázavě ožívá. Je opravdu poutavá

Historie místního sklářství je úzce spojena se jménem Františka Kavalíra (1796–1853), zakladatele významného sklářského rodu. V roce 1837 dokončil stavbu první sázavské huti, známé jako Svatoprokopská. Právě zde začala výroba laboratorního a tepelně odolného skla, která postupně přinesla značce Kavalier mezinárodní věhlas. Výrobky ze Sázavy získaly uznání například na Světové výstavě v Paříži v roce 1855.

Jednou z hlavních předností Huti František je její autentická industriální atmosféra a silný historický příběh. Zachované architektonické prvky a technické detaily vytvářejí jedinečné prostředí, které je pro podobné projekty klíčové.

Rekonstruovaný areál Huti František nabídne několik navzájem propojených prostorů různého charakteru, které dohromady vytvářejí mimořádně variabilní prostředí pro kulturní i společenské akce. Od velkorysého hlavního sálu v bývalé sklářské hale přes menší salonky a galerijní prostory až po otevřené společenské zóny vzniká komplex, který kombinuje autentickou industriální architekturu s moderním technickým zázemím.

„Dominantou celého objektu je hlavní sál situovaný přímo v původní sklářské hale, kde se historicky tavilo a chladilo sklo. Prostor si zachoval svou působivou industriální atmosféru – vysoké stropy, velkorysé proporce a zachované architektonické prvky připomínající někdejší průmyslový provoz. Právě kontrast surové historické architektury s moderním vybavením vytváří výrazný vizuální efekt a dává prostoru jedinečný charakter,“ říká Marie Hrnčiříková.

Vedle hlavního sálu vznikají také menší salonky a galerie určené pro komornější setkání, workshopy nebo společenské akce. Některé z nich jsou situovány v patrech a nabízejí zajímavé průhledy do hlavní haly, jiné naopak vytvářejí intimnější prostředí vhodné pro menší skupiny hostů. Díky této různorodosti lze jednotlivé části areálu využívat samostatně, nebo je naopak propojit do jednoho většího eventového celku.

Architektonicky výrazným prvkem je také kombinace původních technických konstrukcí, historických materiálů a nových moderních zásahů. V interiérech se tak vedle industriálních prvků objevují současné designové prvky, umělecké instalace nebo prosklené plochy, které prostorům dodávají světlo a otevřenost. Některé části objektu pracují s kontrastem temnějších, téměř klubových zákoutí, a naopak velmi světlých, galerijně pojatých místností.