Jedovatý brouk z lesa? Majka fialová budí respekt, ale strach není nutný. Na dotek je ale nepříjemná

Jedovatý brouk z lesa? Majka fialová budí respekt, ale strach není nutný. Na dotek je ale nepříjemná. Jaro už se nám pořádně rozjelo a příroda se probouzí v barvách, o kterých se nám v zimě ani nesnilo. Jenže s prvním hřejivým sluníčkem vylézají i tací obyvatelé, co nás dokážou na procházce pořádně vycukat. My jsme nedávno u obce Rusava v Hostýnských vrších narazili na opravdového fešáka v lesklém fialovém kvádru. Jmenuje se majka fialová a internet je plný strašidelných historek o tom, jak je smrtelně nebezpečná. No, nenechte se vybláznit, realita je sice trochu pálivá, ale rozhodně ne tak černá, jak se píše na diskusních fórech.

Brouk, co vypadá jako z jiného světa

Majku fialovou (Meloe violaceus) si s ničím jiným nespletete. Je to takový zavalitý obr mezi brouky, který vsadil na eleganci. Má temně černou barvu s kovovým nádechem do modra nebo fialova a její zadeček vypadá, že každou chvíli praskne ve švech. Pokud byste u ní hledali křídla, hledali byste marně. Jsou tak zakrnělá, že tenhle hmyzí tank prostě létat neumí. Šine si to po zemi hlemýždím tempem a spoléhá na to, že jeho barva jasně říká: „Hele, radši mě nech na pokoji, nebo toho budeš litovat!“

Smrdí, pálí, ale nezabije vás

Kolem majky se točí spousta mýtů hlavně kvůli jedu, který se jmenuje kantharidin. Tenhle prevít vylučuje brouk z kloubů nohou, když má pocit, že mu jde o kejhák. Vypadá to jako takové nažloutlé kapičky „krve“. Pokud na ni sáhnete, můžete počítat s tím, že se vám na kůži udělají puchýře jako od spáleniny, což teda zrovna dvakrát příjemné není. Ale aby vás majka fakticky otrávila, to byste ji museli vyloženě sníst nebo olíznout, což doufám nikoho z vás po cestě z hospody nenapadne. Největší pozor tak dávejte hlavně na malé děti, které strkají do pusy všechno, co se hýbe a hezky se to leskne.

Od afrodiziak až po Markýze de Sade

Historie kantharidinu je barvitější než majka samotná. Naši předkové nebyli žádná ořezávátka a tenhle jed používali k léčbě vztekliny nebo revma. Ale nejvíc se proslavil v tzv. „španělských muškách“. Tenkrát si lidi mysleli, že z nich budou v posteli lvi, jenže místo rozkoše jim to často přivodilo spíš bolestivou smrt. Slavný výtečník Markýz de Sade jednou dokonce podstrčil čokoládu s tímto práškem dvěma dámám pochybných mravů, což skončilo pořádným skandálem a otravou.

Podivuhodný životní cyklus: Parazit z povolání

Co se v běžných zprávách nedočtete, je neuvěřitelný příběh o tom, jak se taková majka vlastně narodí. Je to totiž prvotřídní parazit. Larvy majky, kterým se říká triungulini, vyšplhají na květy a tam číhají na včely samotářky. Jakmile se včela přiblíží, larva se jí zakousne do kožichu a stopem se nechá dovézt až do včelího hnízda. Tam pak sežere včelí vajíčko i všechny zásoby medu a pylu. Takže zatímco dospělá majka je v podstatě vegetarián, její dětství je pěkně drsné.

Je majka fialová nebezpečná pro člověka?
Při běžném kontaktu většinou ne. Její jed může podráždit kůži, ale vážnější otrava hrozí hlavně při požití.

Proč majka fialová nemůže létat?
Má zakrnělá křídla, která jsou téměř nevyvinutá, proto se pohybuje pouze po zemi.

Co je kantharidin?
Jedovatá látka, kterou majka vylučuje při ohrožení. Dříve byla využívána v lidovém léčitelství i jako afrodiziakum.

Autor, https://www.biolib.cz/en/taxon/id14483/, https://www.denik.cz/zvireci-denik/majka-obecna-fialova-jed-brouk.html, https://www.buglife.org.uk/bugs/bug-directory/violet-oil-beetle/

Náhledové foto: Pixabay