Češi řeší očkování kvůli exotice. Na rizika v Evropě zapomínají  

Při cestách do vzdálených krajin myslí čeští cestovatelé na zdraví a prevenci mnohem častěji než při cestách do Evropy. Před odjezdem do rozvojových zemí se nejčastěji nechávají očkovat proti žloutence typu A a břišnímu tyfu. Na ochranu proti nemocem, které se běžně vyskytují v Evropě, ale podle epidemiologa a specialisty na cestovní medicínu Rastislava Maďara lidé nezřídka zapomínají. Odborníci přitom upozorňují, že očkování proti „evropským“ nákazám by mělo tvořit naprostý základ naší běžné i cestovní výbavy, ke kterému se exotický nadstandard pouze přidává.

Zhruba 6 až 8 týdnů před plánovanou dovolenou je dobré začít s revizí očkovacího průkazu. U některých cest to však může být i více než 3 měsíce, u jiných naopak stačí i dva až tři týdny. Včasná příprava je klíčem k ochraně před nákazami, které na cestovatele nečíhají jen na místě dovolené, ale často už při samotném průběhu cesty. 

Riziko začíná už v letadle či autobusu

Nejvíc se před odjezdem do exotických oblastí očkuje proti virové žloutence A a břišnímu tyfu. Tato kombinace je vhodná pro každého cestovatele do rozvojové země. Z plejády dalších vakcín se vybírá podle individuálních rizikových faktorů, např. proti žluté zimnici, vzteklině, choleře, japonské encefalitidě či horečce dengue. V rámci cestovní medicíny je však nutné myslet nejen na cílovou destinaci, ale i na transport.

Mnohahodinový pobyt v uzavřeném dopravním prostředku nebo na letištích či nádražích totiž může být místem přenosu řady virových i bakteriálních respiračních nákaz, chřipky, RS virů, spalniček, planých neštovic, černého kašle ale i invazivních meningokokových nebo pneumokokových infekcí.

„Riskovat nákazu infekcí, které bylo možné zabránit včasným očkováním, je nezodpovědné nejen z hlediska vlastního zdraví, ale i kvůli možnosti šíření infekce po návratu z exotiky zpět domů mezi necestující populací,“ upozorňuje epidemiolog a vedoucí Ústavu epidemiologie a ochrany veřejného zdraví a děkan Lékařské fakulty Ostravské univerzity doc. MUDr. Rastislav Maďar, PhD.

Evropa jako riziková oblast

Očkování kvůli nemocem vyskytujícím se v Evropě rozhodně stále není tak zažité jako ochrana před odjezdem do exotiky. Přitom i na našem kontinentu, včetně Středomoří, kam nejčastěji míří čeští turisté, se běžně vyskytují virové nemoci jako žloutenka, či bakteriální jako jsou meningokok a pneumokok, proti kterým se lze účinně chránit očkováním. Hmyz v těchto oblastech může přenášet i různé typy horeček, proti kterým ale očkování neexistuje a je proto nutné používat repelent, hlavně u dětí, seniorů, těhotných žen a chronicky nemocných. Zdravotně rizikoví cestovatelé by se měli vyhýbat syrovému masu, tepelně neupraveným mléčným výrobkům i plodům moře.

Klíšťová encefalitida: Evropské téma, kterému vévodíme

Epidemiolog dále zmiňuje, že typickým příkladem podceňovaného evropského rizika je klíšťová encefalitida. Klíště obecné se vyskytuje v celé střední Evropě, na sever od nás až po jižní Švédsko. Nejjižnější zemí, která má větší problém s klíšťovou encefalitidou, je Slovinsko. „Pokud člověk plánuje trávit čas v přírodě, zejména při pohybu ve vyšším porostu nebo v listnatých a smíšených lesích u nás, na Slovensku, v Rakousku, Německu, Polsku, Pobaltí nebo ve zmíněném Slovinsku, měl by se určitě preventivně očkovat,“ doporučuje doc. Maďar. „V úplném bezpečí však nejsme ani v městském parku a někdy dokonce ani na vlastní zahradě. Rizikový může být i sběr lesních plodů a také houbaření, a dokonce i konzumace nepasterizovaného mléka a mléčných výrobků od nakažených zvířat,“ dodává epidemiolog. Česká republika se svými dlouhodobě vysokými počty nemocných s klíšťovou encefalitidou tvoří asi jednu pětinu všech případů v EU.

Geografické rozložení lokálně potvrzených případů klíšťové encefalitidy v roce 2023

 Zdroj grafiky: European Centre for Disease Prevention and Control

Proč řešit prevenci s předstihem?

Vzhledem k rozšíření klíšťové encefalitidy v Evropě by se očkování proti této nemoci mělo vnímat při cestování do rizikových oblastí stejně samozřejmé jako třeba cestovní pojištění. Ideální je začít s očkováním v průběhu chladných zimních měsíců nebo na začátku jara. „Solidní ochranu poskytuje až druhá dávka, která se standardně aplikuje 1–3 měsíce po první. V chladnější sezóně navíc tolik nehrozí, že by se člověk nakazil mezi dávkami ještě před získáním imunity. Pokud ale odjezd spěchá, lze využít i zrychlené očkovací schéma,“ vysvětluje doc. MUDr. Rastislav Maďar, PhD. „Platí však, že pokud někdo nestíhá dvě dávky ani ve zrychleném schématu, je lepší mít před táborem, dovolenou nebo jiným pobytem v přírodě aspoň jednu dávku než žádnou. Aktivita klíšťat v přírodě není kontraindikací vakcinace, očkuje se i v létě. Nejlepší je však skutečně začít na jaře co nejdříve,“ doplňuje.

Rychlý přehled pro cestovatele

1. Evropský základ (střední Evropa, Skandinávie, Pobaltí): žloutenka typu A a B, klíšťová encefalitida, spalničky, plané neštovice, černý kašel (trojvakcína společně se záškrtem a tetanem), u rizikových skupin či seniorů pak chřipka, meningokoky, pneumokoky a RS viry.
2. Exotický nadstandard (rozvojové země): žloutenka typu A a B, břišní tyfus, podle konkrétní oblasti a rizik také vzteklina, žlutá zimnice, cholera, japonská encefalitida či horečka dengue.

Rozhodnutí ohledně vhodného očkování patří do kompetence odborníků na cestovní medicínu. Proto je doporučeno objednat se na odbornou konzultaci k lékaři do některého z očkovacích center, případně toto může pokrýt i praktický lékař se zájmem o tuto oblast medicíny. Na úhradu očkování přispívají pojišťovny v rámci svých preventivních programů. Očkování proti klíšťové encefalitidě je pro pojištěnce od 50 let zcela zdarma, stejně tak proti chřipce a pneumokokům od 65 let věku. 

Doc. MUDr. Rastislav Maďar, PhD: Foto se svolením doc. MUDr. Rastislava Maďara, PhD

Přehled častých evropských rizik

Klíšťová encefalitida

Klíšťová encefalitida je závažné virové onemocnění centrální nervové soustavy přenášené klíšťaty nebo nepasterizovaným mlékem a mléčnými výrobky, u něhož není k dispozici léčba zaměřená přímo proti původci onemocnění a u nemocných je možné pouze mírnit příznaky a poskytovat podpůrnou péči. Způsobit může dlouhodobé následky nebo až úmrtí. Jedinou specifickou prevencí je očkování, klíště patogen přenáší v řádech už několika minut od přisátí.

Žloutenka typu A

K nákaze může dojít jídlem, vodou, podáním rukou, ale i nepřímo, například z držadla v dopravním prostředku, madla nákupního vozíku či bankovek, kterých se dotkl nakažený člověk. Virus na povrchu přežívá až čtyři týdny.

Žloutenka typu B

Přenáší se krví například při tetování, piercingu, ale i při zubním ošetření a lékařských zákrocích, včetně injekcí, infuzí a transfuzí v zemích s nižší úrovní hygieny. Dalším způsobem přenosu je pohlavní styk.

Meningokoky

Jde o kapénkovou infekci, která se nejčastěji přenáší při úzkém kontaktu (líbání, kašlání, kýchání, sdílení sklenic, příboru apod.), bakterie se šíří v uzavřených kolektivech, na ubytovnách, kolejích, ve sportovních klubech. Invazivní nákaza má často velmi rychlý průběh, který může vést až k úmrtí. Prevencí je očkování.

Pneumokoky

Pneumokokové bakterie se šíří vzduchem při mluvení, kašlání či kýchání a je v podstatě nemožné se proti nim zcela chránit. Největší riziko představuje pro malé děti, seniory a osoby s oslabenou imunitou a chronickou nemocí dýchacích cest. Jedinou specifickou prevenci představuje očkování.

Zdroje info: Autor, https://www.ecdc.europa.eu/en, doc. MUDr. Rastislav Maďar, PhD

Doc. MUDr. Rastislav Maďar, PhD: Náhledové foto se svolením doc. MUDr. Rastislava Maďara, PhD