Víte, kde stojí nejstarší menhir u nás? Jedná se pravděpodobně o dílo Keltů
Anglické Stonehenge patří k nejvýznamnějším památkám světa. Láká a inspiruje svojí tajuplností i stářím. Megalitické stavby ale nejsou omezeny jen na Britské ostrovy, máme je i u nás. Tedy pravděpodobně. Třeba u Klobuk poblíž Slaného.
Pravěký menhir u Klobuk
Mezi obcemi Telce a Klobuky v Čechách stojí jedinečný kamenný menhir. Čím je tak výjimečný? Především tím, že na rozdíl od mnoha a mnoha jiných pochází pravděpodobně opravdu z doby, kdy českou kotlinu obývali Keltové. Je tedy „původní“ a „autentický“. Platí to alespoň v případě, že považujeme menhiry za vlastní právě keltské kultuře.
Pravda je taková, že jde o domněnku, byť samozřejmě podloženou. Archeologové jsou s velkou mírou jistoty přesvědčeni o tom, že menhir zde stál už v době bronzové. První písemný doklad o jeho existenci poskytují vojenské mapy z let 1764 až 1768. V kronice obce Klobuky z roku 1852 je potom uvedeno, že při bouři se menhir skácel, ale byl místními obyvateli opět postaven.
Legendy spojené s menhirem
Takový objekt jako je pravěký menhir samozřejmě musí být opředen legendami. Jedna se ukrývá už v názvu či jménu této památky. Říká se jí Kamenný pastýř. Podle pověsti šlo o pastýře, který tak dlouho čekal na své ovečky, až zkameněl.
Možná ještě zajímavější příběh mluví o tom, že se menhir při každém kostelním zvonění v Klobukách posune na vzdálenost zrnka písku směrem k obci. Pokud by jí jednou dosáhl, nastane konec světa. Ale můžeme být klidní, protože to samé platí i o zvonění v obci Telce. Zvonění se tak vždy vzájemně „vyruší“.
Proč se přijet k menhiru podívat?
Proč tedy k menhiru dorazit? Především proto, že je to památka z doby samotného úsvitu civilizace na našem území. Dnes nevíme, proč jej Keltové postavili, měl pro ně jistě nějaký kultovní význam. Ale jaký? To možná nikdy nezjistíme. Na významu monumentu pro naši historii to ale nic nemění. Tak dorazte.
Zdroje: Autorka
https://www.kudyznudy.cz/aktivity/kamenny-pastyr-nejvetsi-cesky-menhir
Nááhledové foto: Petr Kraumann, CC BY 3.0, via Wikimedia Commons
