Naši měli z příliš rozdováděných koledníků akorát legraci. Tak jsem se pomstila po svém

Naši měli z příliš rozdováděných koledníků akorát legraci. Tak jsem se pomstila po svém. Já to už jako holka nesnášela. Dokud jsem byla malá a šlehání bylo spíš symbolické, tak jo, to bylo fajn. Ale tak od deseti let moje okolí nějak usoudilo, že už se s tím nemusí žinýrovat. Ať je legrace. Holt to na naší vesnici byl takový zvyk – holky se pak dokonce ještě chlubily, která z nich má větší jelita. A naši? Ti z toho měli akorát tak legraci.

Vždyť jsme přece na vesnici…

Zapadnout, to bylo důležité slovo. Marně jsem naše prosila, ať mě zapřou, že jsem u babičky. Vždycky mi to slíbili a pak nic. První rok jsem jim to věřila – a kluci mě přepadli ještě v posteli v noční košili. Pak už jsem byla nedůvěřivá víc. Ale sbalit jsem se mohla až v patnácti, dřív jsem prostě měla smůlu.

A kluků se u nás vždycky vystřídalo hodně. Celá vesnice. Máma byla a je holt vyhlášená pekařka a malérečka. Její vajíčka chtěl každý a zákusky jakbysmet. A právě toho jsem využila pro pomstu.

TIP: S příchodem letní sezony se rozjíždí i nové letecké spojení. Letiště v Brně láká na desítky destinací včetně Itálie či Řecka, Praha pak posiluje hlavně lety na jih Evropy.

Joo, klucíí. Klidně si vemte

Mamka vždycky pekla nadvakrát. Část perníčků a dalších laskomin trochu jednodušeji, aby si koledníci mohli brát. A druhou část vzala ve velkém stylu, vyráběla 3D králíčky a chaloupky a košíčky s vajíčky a to pak dávala na výstavku v naší chodbě. Chodila se na to dívat celá vesnice. A ten poslední rok předtím, než jsem si definitivně dupla, mě to napadlo.

Foto: Pixabay

Když přišli první koledníci, prostě jsem jim dovolila tu parádu rozebrat. „Joo, klucíí. Klidně si vemte. Jasně, že je to pro vás.“ Dost mi nahrávalo to, že šlo o partičku z nějaké přespolní vesnice – většinu z nich jsem viděla poprvé. Ale nevadí, o to ochotněji si plnili košíčky. Další kluci dobrali zbytek a když došla sousedka na vizitýrunk, nestačila máma kulit oči. Já dělala, že nic, že jsem neviňátko. (Jo, mami, kdyby sis taky přišla nechat našlehat, mohla´s s tím něco udělat. Takhle máš smůlu.)

Tenkrát i brečela, jak má zkažené Velikonoce, že si s tím dala tolik práce… Já si škodolibě pomyslela, že konečně nejsem sama. A další Velikonoce už byly v klidu – prostě jsem oznámila, že jedu do města a bylo. A dodnes tyhle svátky nesnáším. Okna si nazdobím i zahrádku, ale v pondělí nikomu neotvírám. Mám manžela a to mi bohatě stačí. Určitě neuschnu 🙂

Autorský text

Náhledové foto: Pixabay