Jak si afričtí domorodci vybudovali dokonalou komunikační síť fungující staletí
O dnešním světě často říkáme, že je komunikačně dokonale propojený. Jistě je to pravda, internet, satelitní komunikace a další technické vynálezy nám dávají možnosti, o kterých se našim předkům ani nesnilo. Ale i v minulosti existovaly překvapivě efektivní možnosti komunikace na dálku. Zkoumat se je můžeme vydat třeba do Afriky.
Tóny bubnů nad africkou krajinou
Když v minulosti začali do nitra Afriky pronikat misionáři a objevitelé, setkali se s mimořádně efektivním komunikačním systémem. Konkrétně mluvíme o Kongu, později Belgickém Kongu. Podobné systémy ale existovaly i jinde. Jak to fungovalo? V centru dění byly tzv. „mluvící bubny“.
V Kongu používali původní obyvatelé dva druhy bubnů. Jeden měl podobu dřevěné základny ve tvaru přesýpacích hodin s koženou blánou. Druhý typ byl vyřezaný z velkého kmene s řadou štěrbin. Oba tyto typy bubnů byly schopné přenášet zvuk až na vzdálenost osmi kilometrů, v noci až 11 kilometrů.
Přenášení konkrétních zpráv
Domorodci byli tímto způsobem schopni přenášet zcela konkrétní zprávy, třeba o tom, že mezi vesnicemi putují misionáři nebo jiní běloši, kdy přesně dorazí apod. A protože vesnice, která zprávu přijala, ji obratem poslala dál, ve skutečnosti se mohla šířit na opravdu velké vzdálenosti, třeba i stovky kilometrů.
Bubny fungovaly samozřejmě již dlouho před příchodem bělochů a jednotlivé vesnice si takto předávaly zprávy o tom, že někdo zemřel, narodilo se dítě nebo o tom, že je třeba shromáždit bojovníky.
Tento komunikační systém byl natolik efektivní, že se jej následně kolonizátoři rozhodli zničit a bubny zabavovali. Zrovna v Kongu bylo chování belgických kolonizátorů velmi brutální a tento fakt do toho dobře zapadá.
Řada zabavených bubnů potom skončila v evropských muzeích. Z nich se ale v poslední době stále častěji vrací do zemí svého původu. Vzhledem k okolnostem je to pochopitelné a správné
Zdroje: Autorka
Náhledové foto: Ph. Mar. 2005, CC-SA-3.0 via Wikimedia Commons
