Na zakázaný ostrov Havaje se jen tak nepodíváte

Možná si myslíte, že znáte Havaj jako své boty. Přesto vám jeden ostrov nejspíš uniká. Nese název Niihau, ale nikdo neřekne jinak než Zakázaný ostrov. Jaké tajemství skrývá a proč sem nesmí noha návštěvníka vkročit?

Je tomu už téměř 150 let, kdy byl ostrov Niihau vykoupen z vlastnictví havajského krále Kamehehameha IV. Uprosila ho skotská vdova Elizabeth McHutchinson Sinclair, která svá slova podložila tehdy nezanedbatelnou částkou – 10 tisíc amerických dolarů. Údajně chtěla na ostrově založit farmu…

Niihau je už 150 let prakticky nezměněn

Tedy alespoň tak to tvrdí současní pokračovatelé odkazu paní Sinclairové. Cizince sem nepouštějí, západní kolonizaci odmítají a vůbec se snaží, aby všechny vypadalo tak, jako když jejich „pramatka“ tento ostrov kupovala.

Právě tady přežil původní havajský jazyk ve chmurných letech po roce 1893, kdy Američané Havaj okupovali a zakazovali jeho obyvatelům hovořit svým původním jazykem a dodržovat tradiční zvyky. Tehdy byl ještě ostrov Niihau vcelku přístupný, od té doby se však návštěvníkům začal uzavírat stále více. Panoval strach z nemocí i z ohrožení cizími kulturami.

Správa Havaje není vždycky zajedno

Celá situace však není taková, jak se zdá. Sotva se Niihau vzpamatoval z jedné rány, začaly se v 60. letech minulého století ozývat mocné hlasy, které se snaží začlenit ho zpět pod havajskou správu a integrovat jeho obyvatele po západním způsobu. A tyto spory neutichly dodnes.

I když je na ostrově zaveden internet a další vymoženosti, stejně to nestačí. Ostrov pomalu upadá – mladá generace ho totiž opouští. Chcete-li se však sem dostat, máte v posledních letech jedinečnou příležitost. Prohlídek je sice málo a jsou velmi pečlivě organizované, ale pokud budete mít to štěstí, můžete na vlastní oči spatřit nejenom tradiční havajský rybolov, jímž se většina obyvatel stále živí, ale také množství vzácných zvířat a rostlin, jež se v jiných částech souostroví vyskytují už jen velmi vzácně.

siffera@centrum.cz'

Opravdu ráda cestuji - většinou s kompasem v ruce, ale občas i prstem po mapě. A o všechny zajímavosti, které na cestách potkám, se s vámi ráda podělím.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *