Porušení zákona o zpracování osobních údajů? Kamery na pražském letišti rozpoznávající tváře

Kamerový systém na Letišti Václava Havla v Praze disponuje funkcí rozpoznávání tváří. Jde o poměrně pokročilou funkci, která dokáže bez problémů detekovat tvář konkrétního člověka, jehož kamerový systém zabere. Z hlediska bezpečnosti docela fajn. Z pohledu zákona o ochraně osobních údajů už tak moc ne. Digitálně-právní organizace IuRe/Digitální svobody proto podala podnět na Úřad pro ochranu osobních údajů, který souvisí právě s oním provozem kamerového systému. 

Kamerový systém funguje už o roku 2018

Na letišti je kamerový systém se zmiňovanou technologií provozován již od roku 2018. Tehdy bylo na software schopný rozpoznávat obličeje napojeno celkem 100 kamer. Následně vláda rozhodla o rozmístění dalších 45 kamer. Ty se nacházejí hlavně v místech s poměrně vysokou koncentrací osob. Jde o prostory u informačních tabulí, kde cestující musí trávit dost času.

Napojení na Policii ČR

Celý systém, který dokáže porovnávat biometrický obraz tváří osob, jež zachytí, je napojen na policejní databází zájmových osob. V online režimu si tak policisté mohou bez problémů porovnávat dané osoby, jelikož tady záznam vydrží po dobu 30 dnů.

Nedostatečný právní základ provozu kamerového systému

Advokát organizace Jan Vobořil hovořil o tom, že je nedostatečný už samotný právní základ provozu kamerového systému na Letišti. Podle čl. 10 Směrnice o prosazování práva v oblasti ochrany osobních údajů je možné zpracovávat biometrické osobní údaje jenom v takových případech, pokud je to zcela nezbytné, existují-li vhodné záruky práv a svobod subjektu údajů a pokud je povoleno právem Unie nebo členského státu.

Konkrétně Vobořil dodává: „Český právní řád neobsahuje žádné explicitní povolení policii jakkoli zpracovávat biometrické osobní údaje v souvislosti s provozem kamerových systémů s funkcí rozpoznávání tváří. Obecné oprávnění monitorovat veřejné prostory nebo obecné oprávnění zpracovávat osobní údaje je pro obdobné kamerové systémy s pokročilými funkcemi jako právní základ nedostatečné. Pokud k tomuto zpracování dochází, jde podle nás o rozpor s daným článkem Směrnice. Provoz tohoto kamerového systému by tak byl nezákonný.“

Chybí posouzení vlivu

Podle digitálně-právní organizace IuRe/Digitální svobody policie neprovedla tzv. posouzení vlivu na ochranu osobních údajů, což je v rozporu s § 37 zákona o zpracování osobních údajů.

„Nebylo provedeno ani při spuštění provozu, ani dodatečně při instalaci kamer ve veřejné části letiště. Podle našich informací nebylo toto DPIA zpracováno dodnes,“ říká Vobořil.

Je třeba říct, že biometrické sledování se na Letišti Václava Havla týká prakticky všech, již prochází veřejnou i transitní částí letiště. I v covidových letech 2020 a 2021 šlo o cca 3 miliony osob. V normálním provozu jde pak o cca 18 milionů cestujících, což byl počet cestujících v roce 2019.

IuRe/Digitální svobody upozorňují na rizika biometrického dohledu už druhý rok. V rámci koalice EDRi tato organizace sbírá organizace podpisy pod celoevropskou petici pro kamerám na rozpoznávání tváří Reclaim Your Face, kterou podepsalo již více než 60 000 lidí. A jaký je cíl? Dle Vobořila jasný.

„Chceme, aby Úřad pro ochranu osobních údajů zaujal jasné stanovisko k tomu, jestli je kamerový systém s rozpoznáváním tváří na letišti legální nebo nikoli. Domníváme se, že nedostatečný právní základ je ostatně problémem i dalších zpracování prováděných policií. Jde třeba o vedení kriminalistické databáze profilů DNA, pro jejíž existenci v zákoně také chybí jednoznačný právní titul. O ní by měl již brzy rozhodovat Ústavní soud,“ uzavírá právník.

Zdroj info: http://zpravodajstvi.ecn.cz/?x=2753984

Náhledové ilustrační foto: Pixabay