Vikštejn a zazdění milenci – místo, kde legenda narazila na realitu

Lidová legenda tvrdila, že místní legendární zbojník Mikuláš uloupil manželku hradnímu pánovi, aby s ní později uprchl do Polska. Ale když se na Vikštejn vydáte, zjistíte, že to všechno nejspíš bylo malinko jinak.

Najdete ho ve Slezsku u města Vítkova. Dnes se tu nad koryto řeky Moravice tyčí už jen jeho majestátní ruiny, přesto byl Vikštejn ve své době jedním z největších hradů v oblasti. Mluvíme o divokém 13. století. Vikštejn byl pojmenován po svém prvním majiteli – Vítkovi z Kravař. Přežil několik válek a nakonec se stal sídlem bandy lupičů.

Tři století zajímavé historie hradu Vikštejn

Dominantou blízkého i dalekého okolí byl poměrně dlouho – celé tři století a přežil opravdu ledacos. Například třicetiletá válka ho uvrhla do rukou Dánů generála Mansfelda, kteří si ho díky jeho skvělé strategické pozici zamilovali natolik, že okolo něj vlastníma rukama vybudovali mohutný vodní příkop. O dvacet let později ho zase císařští vojáci neváhali vyhodit do povětří, aby podobným excesům zabránili. A když už jsme u těch zajímavostí, údajně tady také straší.

Dva kohouti na jednom smetišti…

Může se to zdát zvláštní, ale v 16. století měl Vikštejn v jednu chvíli hned dva pány. Adama Oderského a Mikuláše Bravantského. Každý vlastnil jednu polovinu hradu, ovšem ženatý byl pouze Adam. Za ženu si vzal paní Magdalénu. Ta však v jeho nepřítomnosti zakoukala do Mikuláše. A aby toho nebylo málo, Mikuláš se dal na loupežnictví, aby si dopomohl k většímu majetku.

Trest přišel brzy, ovšem podle legendy před ním oba milenci utekli skrz tajnou chodbu v podzemí hradu. Archeologické výzkumy v 19. století však ve sklepení našli zazděný výklenek s lidskou kostrou a ještě dalšími nekompletními lidskými ostatky. A pokud uvážíme, že tehdy bylo běžné, že nepoctiví rytíři byli zabiti a jejich ženy spolu s jejich těly zaživa zazděny někde na nedostupném místě, získává legenda o šťastném konci mileneckého páru značné trhliny. Koneckonců, paní Magdaléna se sem prý každý rok vrací jako duch. A kdo ví, možná ji tu při své návštěvě i uvidíte.

Opravdu ráda cestuji - většinou s kompasem v ruce, ale občas i prstem po mapě. A o všechny zajímavosti, které na cestách potkám, se s vámi ráda podělím.

1 komentář

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *