Cesta na vrchol Sněžky

Letní krkonošské putování s několika cíli

Léto začíná a teploty se v níže položených oblastech běžně šplhají ke třicítkám. Pokud se chcete ochladit, nepotřebujete bazén. Stačí vyrazit do hor. My jsme se vydali do Krkonoš, a tak se s vámi podělíme nejen o to, jakou cestou jsme šli, ale také o fakt, jak to v našem nejvyšším pohoří vypadá. Postupně se společně dostaneme až na Sněžku. Tam ale nezůstaneme, jelikož se vrátíme na prvotní bod, respektive start naší cesty.

Startujeme na Pencovce

Ano, přesně takovýto název má chalupa, která se nachází nad obcí Strážné, cca 2,5 km od místního lomu, kam čas od času zamíří nějaký ten autobus. My jsme se ve skromných podmínkách této tradiční boudy ubytovali. Studánka s pitnou hned vedle objektu, pastviny s kravami, samá tráva a krásné lesy. Prostě příroda. Odtud jsme vyšli kousek na vyhlídkové místo označované jako Lahrovy boudy a odtud už naše kroky mířily na chatu Výrovku. Ještě předtím jsme ovšem minuli rozcestník Na rozcestí, kde je otevřen bufet. Denně od 9.30 do 18.00, respektive o víkendech o hodinu déle. Právě tady se kříží trasy a můžete se vydat po červené do Pece pod Sněžkou, a to směrem doprava. Červená vede dál na Výrovku a zelená do Špindlerova Mlýna. My jsme tedy šli dál na Výrovku. Po cestě kolem nás bylo samé borůvčí, kleče a některé rostliny typické pro tuto polohu, jako jsou vstavače či kapradiny. Před Výrovkou jsme prvně spatřili zbytky sněhu. Jeden flek se dokonce nacházel i u cesty, takže jsme si mohli sáhnout.

PencovkaPencovka

Z Výrovky na Luční boudu

Po zběžné prohlídce výra na Výrovce jsme vyrazili na Luční Boudu. Už před Výrovkou se nám naskytl pohled na vzdálenou Sněžku. Po cestě jsme si prohlédli několik bunkrů a dorazili na Luční boudu. Pohodové posezení na sluníčku u potůčku, který se tady mírně rozvětvuje, nemohlo nic pokazit. Naopak ho vylepšily pohledy na Sněžku a do Polska, jež nás čekaly po cestě. To už jsme šli Schustlerovou cestou po modré ke Slezskému domu. Po cestě jsme se ještě podívali na dědictví doby ledové v podobě zajímavého tradičního porostu.

Výrovka Výrovka

Luční bouda

Luční bouda

Ze Slezského domu na Sněžku

Cestou česko-polského přátelství. Velký sklon, více lidí, ale sluníčko v zádech a pohoda. Na Sněžce trochu foukalo, ale teplota okolo 20 stupňů byla pohodová. Na Sněžce jsme si dali docela dobrou, ale mastnější gulášovou polévku za 68 korun, pár fotek a hurá dolů ke Slezskému domu. Tentokrát chvíli po červené a poté po modré na polské straně, abychom si užili také pohledy na Polsko.

Výhled na vrchol SněžkyVýhled na vrchol Sněžky

Dolů nám dělal společnost Obří důl

Ze Slezského domu jsme si to zamířili Kavínovou cestou do údolí. Pohledy na obří důl, jenž vznikl působením ledovců, nikdy neomrzí. Po cestě jsme ještě potkali malebnou vodárnu a nakonec se podívali na zvířátka u Boudy pod Sněžkou. Na rozcestníku Obří důl už jsme vyrazili po žluté až k Vyhlídce od modrého dolu směrem k Modrému dolu. Odtud už prudce nahoru po červené Železné stezce na Richtrovy boudy. Tady nás překvapily krásné budovy a zrekonstruované dětské hřiště. Nikde ovšem ani nohy. I to nás motivovalo k cestě nahoru na Výrovku.

Obří důlObří důl

Vodárna pod SněžkouVodárna pod Sněžkou

Z obřího dolů na Richtrovy boudyZ obřího dolů na Richtrovy boudy

Zpět na Výrovku a Na rozcestí

Ta je sice asfaltová, ale s velmi solidním sklonem. Odměnou za šlapání nám byly pohledy na vrchol Černé hory. K takovýmto panoramatům jsme se ale museli vždy otočit a chvilku šlapat pozpátku. Z Výrovky už nás čekal známý sestup kolem bufetu Na rozcestí, kde musela být ještě závěrečná zmrzlina. Nebyla točená, ale to nám nevadilo. A kolik jsme vlastně měli v nohách? Cca 30 kilometrů. Trvalo nám to okolo 8 hodin. Žádná extrémní dřina, ale nohy nás lehce pobolívaly.  

Na rozcestí

Na rozcestí

Cestování mě baví. V mnohých lokalitách jsem už byl a rád se s vámi podělím o své zážitky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *