moa2

Mohl pták moa přežít až do dnešních dob?

Ptáka moa vyhubil člověk – ale jinak, než si myslíte. Kdybychom se přenesli o 500 let zpět, patřil by tenhle tří až čtyřmetrový obr nepochybně k největším atrakcím Nového Zélandu – a to doslova i v přeneseném smyslu. Dnes nám po něm zbyly jen fosilie a vyprávění domorodců, předávané z generace na generaci.

Zánik jednotlivých živočišných druhů si jen málokdy spojujeme s „domorodci,“ takže ptáka moa máme tendenci házet do stejného pytle jako dronteho mauricijského (kterému se říkalo také  blboun nejapný anebo dodo), za jehož vyhynutí mohli holandští kolonisté. Jedince, které nestihli ulovit na svůj stůl, zlikvidovaly dovezené kočky. Dodo tak vyhnul někdy na konci 17. století, to však byl pták moa nezvěstný už nějakých 200 let.

Maorové a jejich krvelačnost

I když mohl pták moa působit hrůzostrašným dojmem, ve skutečnosti se jednalo o býložravce. Pro tak zkušené lovce, jakými byli Maoři, tak nepředstavoval žádný problém. Ti na ostrov dorazili okolo roku 1280 a tehdy se ještě těmto opeřencům dařilo poměrně dobře. Odhaduje se, že jich na ostrově žilo okolo 60 000.

Byli však snadnou kořistí, takže trvalo jen krátkou dobu, než i poslední moa padl pod oštěpem lovce. Jen nějakých 150 – 200 let.

Zdroj obrázku: Pixabay.com

Legenda, které kolonizátoři dlouho nevěřili

Když se na Nový Zéland dostali evropští osadníci, stali se pro ně obří ptáci jen roztomilým lidovým folklorem. Něco takového přece nemohlo existovat. Ovšem v roce 1839 se milovníkovi přírody John W. Harrisovi podařilo najít opravdu zvláštní kost. Pocházela nepochybně z velkého zvířete, ovšem struktura ani lehkost nemohly patřit savci. Teprve po čtyřech letech se odvážil se svým nálezem pochlubit, a i když se mu za začátku biologové nepokrytě vysmáli, pozdější hojné fosilní nálezy na ostrově mu nakonec daly za pravdu.

Mohl pták moa přežít až do dnešních dob?

Pokud patříte mezi fanoušky kryptozoologie, nejspíš jde o váš tajný sen. Co kdyby se přece jen nějaký moa na tak velkém kusu divoké země, jakým právě Nový Zéland je, někde dokázal ukrýt?

Faktem je, že některé indicie naznačují, že odlehlé oblasti Zélandu mohly skutečně tyto obry hostit ještě během 18. století nebo dokonce i v začátku 19. Po této době však jakékoli indicie i svědectví mizí.

Navíc to vypadá, že ptáci moa byli odsouzeni k zániku už předtím, než je lidé vůbec objevili. Paleontologické průzkumy totiž naznačují, že jejich počty klesaly už předtím. Příslovečnou tečku pak všemu dalo mýcení lesů, kterých je dnes na Novém Zélandu opravdu pomálu (tedy oproti původnímu stavu). Nic tedy nenasvědčuje tomu, že by na nás ještě někde v neprobádané džungli čekali. Bohužel.

Zdroj náhledového obrázku: Pixabay.com

 

Opravdu ráda cestuji - většinou s kompasem v ruce, ale občas i prstem po mapě. A o všechny zajímavosti, které na cestách potkám, se s vámi ráda podělím.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *