Národní park – romantické představy versus realita. Jak blízko mají parky k člověkem nedotčené přírodě?

Co s vám vybaví, když se řekne národní park? Pořádný kus divočiny, kam téměř nevkročila lidská noha? Nebo spíš hory odpadků a značené turistické trasy, které stejně nikdo nerespektuje? Nebo něco mezi? Podívejme se, jak se na vše dívají lidé, kteří tam přímo žijí.

„Území zamýšlené jako národní park se prezentuje jako původní neobydlená divočina, nicméně její části byly obydlené už ve středověku,“ říká Iveta Kohoutová, starostka obce Karlova Ves. A to je rozhodně pravda. A co dalšího je k tématu ochotná říct?

Kdo vlastně rozhodl, kde bude národní park?

„Většina lesů je v důsledku historického vývoje hospodářská, s mnohasetletou tradicí citlivého lesního hospodářství, která zahrnuje aktivní prvky ochrany přírody,“ pokračuje. A dále se věnuje situaci ve své chráněné oblasti. „Od konce 70. let minulého století tu máme chráněnou krajinnou oblast. Dotčené obce nemají žádné podrobnější informace o plánech parku, komunikace je nedostatečná až neexistující.“

Foto: Pixabay

Tady už naráží na velký problém, který mnohé samosprávy obcí, patřících pod národní park zmiňují. I proto patři mezi organizátory petice, nazvané Nesouhlas se zřízením Národního parku Křivoklátsko.

Proč nechtít další národní park?

„Jsme přesvědčeni, že stávající ochrana formou chráněné krajinné oblasti je vzhledem k situaci jediná vhodná,“ shrnuje v krátkosti. Zmíněná petice Nesouhlas se zřízením Národního parku Křivoklátsko mezi lidmi skutečně koluje. A s mnoha postoji jejích iniciátorů lze i souhlasit. (Ne)komunikace je skutečně ze strany některých samospráv chráněných oblastí velký problém – otázkou však zůstává, zda se podaří udržet unikátní ráz Křivoklátska i při nižším stupni ochrany. Jaký názor na to máte vy?

Zdroj: Starostové obcí v národních parcích volají po rozumném přístupu a smysluplné ochraně životního prostředí | Protext – PR služby ČTK, https://zakrasnejsivimperk.cz/?s&paged=15

Náhledové foto: Pixabay

Opravdu ráda cestuji - většinou s kompasem v ruce, ale občas i prstem po mapě. A o všechny zajímavosti, které na cestách potkám, se s vámi ráda podělím.