maori

Polynéská haka – kontroverze vyvolala kvůli neznalosti

Není to tak dlouho, co světem „otřásla“ zpráva o bojovém tanci původních Polynésanů, který si „dovolil“ tančit personál britské nemocnice ve městě Tavistock. Ozvala se řada negativních ohlasů a celé video bylo nakonec staženo.

I tak si však dnes žije na síti svým vlastním životem a podívat se na něj může každý, kdo má zájem. A bylo vlastně tohle stažení oprávněné, nebo jde jenom pověstnou bouři ve sklenici vody?

Haka není jen bojovný tanec

Pokud patříte k průměrně kulturně znalému obyvatelstvu, pak si haku dost možná vybavíte především v podání ragbyového týmu z Nového Zélandu, který ji tančí před začátkem každého mezinárodního zápasu. V jejich podání vypadá opravdu strašidelně a není divu, že se média jeho přezdívky„bojový“ neochvějně drží.

Ovšem slova „haka“ se také velmi často používá jako označení pro tanec všeobecně. Bylo by tedy zajímavé zjistit, kolik z těch „rádobykritiků“ skutečně znalo význam tohoto slova a kolik ze snažilo jen bít za nějaké utopické národnostní ideály.

maori

Zdroj obrázku: Pixabay.com

Haka dodává odvahu, ale nemusí jít jen o tanec bojový

Když se podíváme na příležitosti, při nichž se haka tančí, tak u Maorů bychom se s ní setkali třeba i na pohřbech, svatbách nebo jiných významných životních okamžicích. Dnes jde spíše o kulturní tradici. Pravá bojová haka je označována jako peruperu a může se tančit aj se zbraní, tak beze zbraně.

Nejvíce kritiků zmíněného videa se podivovalo nad tím, že polynéskou haku tančí „bílí“. Ale vycházela tato slova z úst domorodců? Spíše ne. Stačí se povídat na všechny folklórní festivaly – vždyť právě tady se skupiny domorodých tanečníků snaží kousek svého umění předat každému, kdo o to bude stát. Pomáhají tak vytvářet jedinečnou atmosféru celé akce. A při cestování je to stejné. Pokud vás „domorodci“ jednou pozvou do kola, nikdy na to nezapomenete. I z tohoto úhlu pohledu se proto pobouření nad „hakou britských zdravotníků“ jeví jako zcela nesmyslné až nepochopitelné.

Opravdu ráda cestuji - většinou s kompasem v ruce, ale občas i prstem po mapě. A o všechny zajímavosti, které na cestách potkám, se s vámi ráda podělím.

1 komentář

  1. Hejna Petr Odpovědět

    Je dost možné, že zrovna tito kritici ještě nedávno volali po multikulturalismu a jakou vzpruhu to pro společnost přinese. Asi by se měly vypracovat směrnice ( nejlépe založit novou subkomisi EU ), ve kterých se stanoví, co je a bude pro Evropu prospěšné a co se nehodí. Pochopitelně z pohledu, aby to neurazilo příchozí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *