Welšskou Atlantidu zná málokdo – ví se však, kde údajně byla

Legendy, které o tomto městě zaplaveném vodou hovoří, jsou v Anglii poměrně rozšířené – a staré. Tu první najdeme už ve 13. století, vypadá to však, že pochází z ještě nějakého staršího zdroje.

I v jeho případě hovoří legenda o přírodní pohromě. Tentokrát prý však za vším nestojí hněv bohů, ale pouhopouhé přírodní síly. A ve hře byla samozřejmě i nedbalost…

Kam za welšskou Atlantidou

Vyrazit musíte do Walesu, resp. do Cardiganské zátoky (Irské moře). Právě v ní, asi 30 kilometrů od pobřeží, se totiž tahle bájná země nacházela. Podle všeho byla velmi bohatá. Vládl jí král Gwyddno Garanhir. A jeho nejvěrnějším přítelem byl muž jménem jménem Seithennin. A právě jemu se král rozhodl svěřit velmi zodpovědný úkol – nechal ho totiž hlídat hráz, která jako jediná chránila welšskou Atlantidu před údery moře, které se v této oblasti až příliš často bouřilo.

Zdroj obrázku: Pixabay.com

Když se v paláci slaví…

Seithennin má ovšem jednu nehezkou vlastnost – opravdu rád se napije. Takže když je u krále po nějakém čase uspořádána oslava, nesmí na ní chybět. Na nějakou hráz si v té chvíli ani nevzpomene. A právě tu noc ke království přihnala velká bouře. Nikdo z opilých obyvatelů paláce však její řev neslyší a hráz zůstává otevřená.

Voda zaplaví 16 vesnic a usmrtí všechny jejich obyvatele. Království samotné se pak začne potápět. Král Gwyddno Garanhir přežije a zachrání se s několika desítkami přeživších tak, že nastoupí do lodí. Poté odpluje neznámo kam – a nikdo už o něm nikdy neuslyší. Starousedlíci v okolí Irského moře si však tuto legendu dodnes vyprávějí. A čas od času se někdo potopí i za údajně ztracenými poklady. Existence welšské Atlantidy se však nikomu ještě prokázat nepodařilo.

Zdroj náhledového obrázku: Pixabay.com

 

Opravdu ráda cestuji - většinou s kompasem v ruce, ale občas i prstem po mapě. A o všechny zajímavosti, které na cestách potkám, se s vámi ráda podělím.