Z Kroměříže do Innsbrucku a zpět na vlastní kůži: Peklo jen na D1

Cesta do Alp

Jarní prázdniny jsou v plném proudu a děti z některých regionů je již absolvovaly. Mnohé ale cestování na dovolenou ještě čeká. My jsme vyrazili minulý týden do Rakouska. Naším cílem bylo středisko Axamer Lizum nacházející se nad Innsbruckem. Vyjížděli jsme z Martinic u Holešova, tedy kousek od Kroměříže. Jak cesta ubíhala a kde nastaly komplikace? To vám prozradíme v následujících řádcích.

Není dálnice jako dálnice

To nám bylo jasné již před počátkem naší cesty, nicméně přesvědčili jsme se na vlastní oči. Cesta do Rakouska proběhla na naší D1 vcelku v pořádku. Ostatně do Brna je to kousek a z Brna do Mikulova také. Jen něco přes 40 km už po dálnici není a je to znát. Cesta zpět už byla horší a od Brna domů jsme několikrát stáli. Proč? Protože byl zkrátka provoz. Naše dálnici prostě kapacitně nestačí, což je tristní. V Rakousku bylo vše v pohodě, stejně tak v Německu, kde se na hranicích provoz lehoučce zpomalil. Kontrola ale byla minimální a osobní auta nestavěli.

Dálnice do AlpFoto: Radek Štěpán

Řidiči u nás se pokut nebojí

Pokud jsem jel v levém rychlejším pruhu u nás nejvyšší povolenou rychlostí 130 km/h, mohl jsem si být jistý, že mě bude neustále někdo vyblikávat a upozorňovat na to, že má rychlejší auto. Spousta našich řidičů se zkrátka pokut nebojí a jedou klidně i 150 km/h a více. V Rakousku a Německu je takovýchto lidí dle mé zkušenosti nepochybně méně. Kde je chyba? Prostě jsme moc benevolentní.    

Dálnice do AlpFoto: Radek Štěpán

Zázemí je prostě někde jinde

Stoprocentně. U nás jsme se stavovali pouze na poslední pumpě v Mikulově. Nákup Rakouské dálniční známky a hurá dál. Toalety tady nejsou zpoplatněné, nicméně o žádný luxus se nejedná. V Rakousku jsme stavěli dvakrát. Cestou tam na menší benzince mimo hlavní trasu na dálnici za Lincem. Toalety tady byly také zdarma, nicméně mnohem čistější a hezčí. Nabídka prodejny na pumpě srovnatelná s tou v Mikulově. Cestou zpět jsem zastavil na odpočivadle opět za Lincem. Tady už se platilo za toalety 0,5 euro, nicméně kvalita odpovídala ceně. Najedli jsme se také solidně, i když smažené věci z Burger Kingu představovaly klasiku. Dát jsme si ale mohli i zajímavá klasická jídla či polévku. Cena polévky kolem 5 eur, menu za 13 eur.

Ceny pohonných hmot se lišily

Pokud čerpáte na poslední stanici v Mikulově, setkáte se s cenou 38,90 za benzin a 39,90 za naftu. Ideální je načerpat před Mikulovem. V Rakousku se u dálnice dostanete i nad 2 eura, zatímco na malých pumpách mimo A1 je cena klidně i 1,6 či 1,7 eura. To už se mnohdy dostanete níže než u nás.

Porovnání kvality cestování u nás a v Rakousku je stále ještě poměrně zajímavé. Nůžky jsou otevřené vcelku dost.

Zdroj info: Autor

Náhledové foto: Pixabay

Radek Štěpán

Cestování mě baví. V mnohých lokalitách jsem už byl a rád se s vámi podělím o své zážitky.