Cestujme pod mořem a odhalme pradávná tajemství

Podmořští průzkumníci spolu s moderními pokroky, slavili úspěchy a pátrání tak stále může pokračovat. Podmořská města, která pamatují trojskou válku, podivná svatyně pod hladinou jezera Titicaca nebo podmořská sídla na řeckém území, která jsou tak stará, že vlastně neznáme jejich jména, vydávají svá tajemství.

Budovy, města a možná i celé civilizace zmizely ve vlnách díky seismickým otřesům, tsunami a dalším přírodním jevům. Již antický odborník na dějiny Hérodotos ve svém díle z 5. století př. n. l. tvrdil, že několik pevninských mas se v průběhu věků zvedlo nad povrch, zatímco jiné se pod ním propadly.

Podvodní Pompeje

Řekové a Římané obývali různé pobřežní oblasti a byli si vědomi toho, že několik měst bylo skutečně pohlceno seismickými otřesy. Například Heliké v Korintském zálivu bylo možné ještě v klasických dobách sledovat přímo z hladiny. V roce 373 př. n. l. zemi zasáhly obrovské otřesy, po nichž se Heliké téměř okamžitě zřítila do oceánu. Pár dní před tragédií zmizela zvířata a ze země stoupaly plameny! V roce 2000 bylo nalezeno starověké město a vrstvy hlíny a bahna odhalily, že bezpochyby podlehlo ničivým seismickým otřesům. V současné době vědci pokračují ve studiu lokality.

Tisíc let uchovávání

Zatímco potopení Heliké je dobře zaznamenáno, o jiné staré potopené perle nevíme téměř nic –  jak se původně jmenovala, jak zmizela nebo kdo ji založil. K odhalení došlo náhodou, když se poutník Nicholas Flemming v roce 1967 nořil u pobřeží řecké Lakonie na jižním cípu Peloponésu a v hloubce přibližně čtyř metrů spatřil pravidelné útvary. O rok později se na místo vydal znovu, tentokrát s ním šli vědci z Univerzity of Cambridge. A odhalení na sebe nenechalo dlouho čekat: Staré domy, celé cesty a hrstky hrobů byly zasypány pod hladinou oceánu. Byly nalezeny i četné předměty značného stáří, všechny nepoškozené!

Pýcha minojské civilizace?

Výsledky výzkumné skupiny, předčily všechna přání. Pod povrchem se nacházely ruiny starobylého města, které vzniklo kolem roku 3000 př. n. l., což z něj činí jedno z nejstarších osídlení na světě. Pod povrch se propadlo kolem roku 1000 př. n. l. a nerušeně tam odpočívalo asi tři století. Více než pět století staré kamenné dílo muselo připomínat Homérem vylíčenou trojskou válku, která se ve shodě s prameny odehrála kolem roku 1200 někdy na přelomu letopočtu. Město bylo přejmenováno na Pavlopetri.

Nešlo o žádné primitivní městečko, ale o přístavní město se svatyněmi, zahradami, rezidencemi, hřbitovem a rozvinutým kanalizačním systémem. Dnes nelze nade vší pochybnost říci, proč byl pohlcen oceánem. Pravděpodobně se však stala obětí seismických otřesů. V každém případě pokračuje průzkum potopené osady a my se můžeme těšit na odhalení podivného příběhu této přehlížené osady, stejně jako na nové údaje o tajné minojské kultuře, o které zatím víme jen málo.

Dveře do Egypta

Objevení Heraklionu u egyptského pobřeží je potvrzením toho, že náhle potopená města jsou pro archeology pod vodou příznivá. Jeho pozoruhodnost bezpochyby řada analytiků přirovnává k odhalení starověké Tróje. Zastaralý svět byl jistě samozřejmostí s touto přístavní osadou. Ohromující obrat nastal v roce 2001, kdy se francouzi vydali do zátoky Aboukir, asi 30 km od Alexandrie. Smysl výpravy byl zpočátku velmi výrazný – Vědci původně hledali v deltě Nilu pozůstatky francouzských válečných lodí z 18. století.

Celkem 64 lodí pohřbených v husté vrstvě hlíny a písku pochází z období starověkého Egypta. Pod hladinou se totiž nacházely chráněné pozůstatky starého města, kolosální sochy a další starožitnosti. Později se ukázalo, že se jedná o chybně umístěný Heraklion, v Egyptě známý spíše jako Thonis.

Město Heraklion

Zrodilo se v 7. století př. n. l. a největšího rozkvětu dosáhlo v 6.-4. století př. n. l. a rozkládalo se na několika ostrovech. Uprostřed se nacházela svatyně zasvěcená bohu Amonovi, obklopená soustavou kanálů a průplavů. Jeho význam postupně upadal po roce 331 př. n. l., kdy Alexandrie převzala roli nejvýznamnějšího přístavního města Egypta. V 8. století se Heraklion stal obětí nestabilní půdy: ostrůvky, na nichž byl postaven, se možná v důsledku seismických otřesů rozpadly a přemístily. Tento jev je známý jako zkapalnění, a i dnes nás trápí. Město bylo skutečně přes noc ponořeno čtyři metry vody.

Téměř všechna významná staroegyptská města byla zničena nebo překryta novými vrstvami, takže většina údajů o tehdejší společnosti pochází z pohřebišť. Heraklion tak zůstává svým způsobem živý a vypovídá o podvodním portálu do starověkého Egypta.

Port Royal nejbohatší a nejprokletější místo na světě

Stejně jako starobylou Sodomu však jamajského partnera potkal děsivý konec: 7. června 1692 zasáhl město hříchu seismický otřes o síle 7,5 stupně Richterovy škály a gigantické otřesy vystřídal dravý proud. Během okamžiku zatopil dvě třetiny přístavu a s ním dva tisíce obyvatel. Po katastrofě následovala zkáza předchozího místa rozkoše. Na zbývajícím kousku přístavu se nestíhali pohřbívat mrtví a městem se rozšířila pohroma, která si vyžádala další tři tisíce životů. Téměř nikdo z prvních obyvatelů nepřežil.

Většina budov se tedy potopila přibližně 12 m pod povrch tak rychle, že se skutečně nestačily rozpadnout. Dnes jsou i potopené ruiny na seznamu UNESCO a archeologové je krok za krokem odhalují…

Zdroje info: enigmaplus.cz, stoplusjednicka.cz

Náhledové foto: Pixabay