Na návštěvě v Černobylu – očekávání versus realita

Zdroj náhledového obrázku: Pixabay.com

Zájezdy dychtivých turistů si od cesty do Černobylu slibují mnohé – od obří dávky adrenalinu až po doslova hororové zážitky, související s radioaktivitou. Realista tak odvázaná není, to však neznamená, že to nestojí za to.

Ještě nedávno měla tahle část Ukrajiny pověst zakázané zóny. Získat povolení patřilo ke skutečně odvážným kouskům a bylo za něj také potřeba nemálo zaplatit. V souvislosti s popularitou, kterou vyvolal stejnojmenný seriál od HBO, se řada nezbytných administračních procesů značně zjednodušila – nebo také zkomplikovala. Nevyhnete se například povinné očistě a mnoha omezením.

Zdroj obrázku: Pixabay.com

Nejvyšší koncentraci radioaktivity nenaměříte u čtvrtého bloku

Mezi nezbytnou výbavu všech průvodců patří i dozimetry. Nezasvěcení cestovatelé si představují, jak bude hodnota naměřené hladiny úměrně stoupat směrem do nitra areálu a u brány, střežící vstup ke čtvrtému bloku, pak ručička doslova vystřelí ze stupnice.

Bohužel vás zklameme. Bezprostřední okolí elektrárny je tak dokonale očištěné, že vyšší koncentraci radioaktivity naměříte na libovolné kupě hlušiny v nedalekých opuštěných vesnicích. Vyhnete se zklamání, když o tom budete vědět dopředu.

Zdroj obrázku: Pixabay.com

Pripjať rozhodně není zachovalý skanzen

„Spatříte domácnosti tak, jak je jejich obyvatelé opustili. Známky náhlého odchodu jsou tu na každém kroku…“ Tolik k očekávání. A jaká je realita? Zóna výbuchu nebyla nikdy vyklizena na 100 %, pár desítek lidí tu i přes zákaz zůstalo. A sídliště Pripjať je zejména díky nim vyrabováno doslova od sklepa až po půdu. Rozmlácená okna, chybějící veřeje, odnešený nábytek… I přesto z některých pohledů mrazí. Zapomenutá dětská hračka nebo bačkůrky udělá svoje.

Černobyl je králem divočiny

A úplně na závěr: zdejší krajina rozhodně není krajinou duchů. Velmi dobře se tu daří zejména rozličné zvěři. Pro rychlejší spásání trávy tu byli vysazeni koně, jeleni a prasata tu zase nemají přirozené predátory (většina psů, kteří by teoreticky mohli zdivočet, byla vystřílena v prvních dnech po katastrofě). Museli byste mít opravdovou smůlu, kdybyste cestou na nic podobného nenarazili.

Opravdu ráda cestuji - většinou s kompasem v ruce, ale občas i prstem po mapě. A o všechny zajímavosti, které na cestách potkám, se s vámi ráda podělím.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *