Liberec a jeho radnice – kam zmizela ta, pocházející z pera italského architekta

Toto nádherné město, známé především svou zoologickou zahradou (mimochodem nejstarší v České republice), vděčí za své bohatství a krásu především obchodu. Jako osada, ležící mezi Ještědsko-kozákovským hřbetem a Jizerskými horami, poskytovala obchodním karavanám ideální místo k odpočinku. Velmi brzy tak povýšila na město, což posvětil i císař Rudolf II.

Na jeho kráse podílela řada významných a mnohdy i exotických architektů, jako například Ital Marcus Antonio Spazio di Lancio. Jeho nádhernou budovu novogotické radnice už však dnes v Liberci neuvidíte.

Stará radnice města Liberec

A to je rozhodně škoda, protože šlo o opravdový unikát. Stavba započala v roce 1599. Jen samotné základy měly dvě podlaží (mimochodem předtím bylo třeba z náměstí odstranit studnu a pranýř). Nechyběla ani osmiboká věž nebo velká místnost v prvním patře, kde se pořádaly městské slavnosti. Na věži byly samozřejmě hodiny, ty bylo ovšem nutné během existence radnice hned šestkrát opravovat.

Stará radnice ovšem obyvatelům města Liberce sloužila tři století. Teprve poté se počet obyvatel zvýšil natolik, že její kapacity přestaly stačit. Je nutné zmínit, že v té době už byla ve značně zchátralém stavu (a to byla kamenná), což vedlo k jejímu zbourání a nahrazení současnou stavbou.

Nová radnice vypadá spíše jako zámek

Nová radnice začala růst v roce 1888. Předcházel jí pečlivý výběr plánů a požadavek za „zaalpský styl.“ Vyhrál návrh vídeňského architekta Franze Neumanna. Tři věže (nejvyšší s výškou 65 metrů), nádherná vnitřní klenba, bohatá výzdoba (včetně vitráží oken) – to jsou asi tři nejcharakterističtější znaky tohoto unikátního díla, které můžete v Liberci obdivovat dodnes. Stačí zajít na náměstí Dr. E. Beneše. Mimochodem budovu staré radnice si můžete prohlédnout ve výzdobě vstupního sálu té nové. Reliéf pochází z dílny Theodora Friedla. Ženská postava mezi oběma stavbami pak symbolizuje samotné město.

Opravdu ráda cestuji - většinou s kompasem v ruce, ale občas i prstem po mapě. A o všechny zajímavosti, které na cestách potkám, se s vámi ráda podělím.