Hřbitov bláznů, místo, které je plné tajemství a legend

Hřbitov, který je známější pod názvem hřbitov bláznů, je považován za nejzáhadnější místo v Evropě. Zároveň je to prý největší hřbitov pro psychicky narušené na světě. Ale i toto místo má svou konkurenci jako je Branišovský les, Velhartický hřbitov nebo statek Pohádka.

Pokud se vydáte na procházku z levé strany Bohnické léčebny, konkrétně z nedaleké socioterapeutické farmy, ocitnete se v prostranství, kde je nádherná příroda. Když se vydáte ulicí U Drahaně, objevíte zahrádkářskou kolonii a pak se dostanete ke hřbitovu domácích mazlíčků. Uprostřed tohoto výhledu stojí pozoruhodný vchod do místa konečného odpočinku.

Co se zde vlastně přihodilo?

Hřbitov byl dokončen a vysvěcen 12. září 1909. Prvním mrtvým, který zde byl pohřben, byl o dva dny později jedenáctiletý vězeň bohnické léčebny František Janovský. Podle dostupných údajů trpěl otoky mozku. Přestože byl hřbitov v podstatě vystavěn pro pacienty bohnické kliniky, jsou tu pohřbeni i jiní. Ročně zde bylo pohřbeno kolem osmdesáti jedinců. Leží zde jak pacienti, tak ošetřovatelé, dělníci a další…

Italští vojáci, kteří podlehli tyfu, zde leží také. Tito válečníci sem byli transportováni během druhé světové války z přilehlého zajateckého tábora. Zhruba v té době na Bohnickou kliniku dorazili pacienti z psychiatrického léčebného centra v Tridentu. Také zde našli svůj poslední odpočinek. A vojáci, kteří bojovali v zákopech první světové války, zde také spí do konce věků.

Sebevraždy, šílenci a vrazi

V minulosti byla sebevražda považována z pohledu křesťanské víry za těžký hřích. Sebevrahům se nesměl uspořádat katolický pohřeb, protože sebevražda je těžkým hříchem, a dotyčný si vysloužil cestu do pekla. Tudíž sebevrazi mohli být pohřbíváni jen před hřbitovní zdí, nikoli za ní. To samé platilo pro vrahy, šílence, pyrokriminalisty atd. Ať je to jak chce, tito lidé dostali místo k odpočinku nalevo od zadní branky hřbitova.

Pohřbít a zapomenout

Zatímco jiná místa posledního odpočinku jsou plná života například během dušiček, v tomto místě nikoho neobjevíte. Nikdo z jedinců, kteří by sem mohli přijít oplakávat své zemřelé příbuzné, sem nepřijde. Jednotlivci, kteří jsou zde pohřbeni, jsou většinou i zapomenuti. Ale i tak tu bývá někdy živo. Kolem hřbitova se šíří nejrůznější fámy a pověsti, které uvádí, že je tu spousta negativní energie, která v určitou dobu vyvolává duše mrtvých a s mnohými z nich lze mluvit.

Toto místo bývá cílem pro nadšence nadpřirozena, lovce mysticizmu a média schopných komunikovat s těmito entitami. Existují přístroje, jejichž prostřednictvím je možné se stýkat s dušemi zemřelých. Ať už díky zvukům, hlasům nebo obrázkům.

Jestli to může být realita, mylné nasměrování smyslů nebo sugesci, to je na každém z nás. Jisté je, že toto prostředí má svoji atmosféru, které jednoznačně působí na citlivější lidi. Pro případ, že nejste nervózní a chcete zažít zvláštní propojení, proč se nedomluvit se zdejším správcem a neprohlédnout si hřbitov?

Zdroje info: kudyznudy.cz, idnes.cz

Náhledové foto: Wikimedia commons, Alena Pokorná  https://commons.wikimedia.org/wiki/File:%C3%9Astavn%C3%AD_h%C5%99bitov_Bohnice_03.jpg#/media/File:%C3%9Astavn%C3%AD_h%C5%99bitov_Bohnice_03.jpg